Západočeská pobočka

Historie pozorování planetek

První objevenou planetkou v tzv. hlavním pásu mezi Marsem a Jupiterem se stala v roce 1801 planetka Ceres. Od té doby počet objevených planetek neustále roste, v literatuře se můžete dočíst, že každých 10 let se počet zdvojnásobí. Samotná historie objevování planetek je velice zajímavá. Různé prameny popisují i velmi dobře známé události a osobnosti poněkud rozdílně, a proto je tato problematika i pro samotné historiky velice přitažlivá.

První myšlenku o tom, že oblast mezi Marsem a Jupiterem není zcela prázdná, vyslovil již v roce 1596 Johanes Kepler ve své práci Mysterium Cosmosgraphicum.

Piazzi
Giuseppe Piazzi (1746 - 1826)
zdroj: http://oacosf.oacn.inaf.it

O tom, že se v této oblasti nachází další planeta Sluneční soustavy byla přesvědčena i další generace astronomů. Až pozorování Guiseppe Piazzitiho z 1. ledna roku 1801 vyvrátila všechny domněnky o nové planetě.

Guiseppe Piazzi, který žil v letech 1746 až 1826, byl členem theatinského řádu a jeho cesta k objevu první planetky byla více než zajímavá. Už jenom proto, že astronomie nebyla jeho hlavní pracovní činností, tou byla matematika. Roku 1787 byl jmenován profesorem matematiky na univerzitě v Palermu. To je velmi zajímavé, protože se do dnešní doby nezachovala žádná zpráva či informace o jeho vědecké činnosti v oblasti astronomie. Nemáme vůbec žádné informace o tom, že by se o astronomii někdy zajímal, třeba alespoň jako amatér. Pouze že přednášel matematiku. Můžeme se tedy domnívat, že jeho informace v této oblasti nebyly až na tak vysoké úrovni, a proto možná svoji kariéru zahájil několikaletou studijní cestou po nejvýznamnějších astronomických místech Evropy. Jeho cesta trvala tři roky, a kromě studií a setkávání se s nejvýznamnějšími astronomy té doby, jakými byli Messier či Cassini, pro něj bylo významné i navázání kontaktů s výrobcem astronomických přístrojů Jesse Ramsdenem. Po návratu do vlasti se zasloužil o vybudování nejjižněji položené observatoře evropského kontinentu na Normanské věži Královského paláce v Palermu. Observatoř byla dokončena roku 1791 a byly zde zároveň instalovány přístroje, které si přivezl ze své studijní cesty. Chloubou observatoře byl pětistopý Ramsdenův vertikální kruh s velmi přesným odečítáním souřadnic, nezbytný pro přesné určení poloh objektů na hvězdné obloze.

Kruh
Ramsdenův vertikální kruh
zdroj: http://www.bo.astro.it/~biblio/Vultus-Uraniae/

Odbornou činností Guiseppe Piazziho bylo ověřování přesnosti Wollastonovy hvězdné mapy. Tato mapa obsahovala řadu chyb a nepřesností v pozicích hvězd, proto musely být jednotlivé hvězdy znovu zkontrolovány. Na tuto práci, která byla velmi obtížná a náročná časově i přesností, používal Piazzi již zmiňovaný vertikální kruh od Jesse Ramsdena. O tom jak byla práce náročná, vypovídá i fakt, že každá proměřovaná hvězda se pozorovala minimálně čtyři noci. A právě díky přesnosti a píli si Piazzi všiml hvězdy v souhvězdí Býka, která na jeho mapách nebyla. Tato událost se stala 1. ledna roku 1801 a objevitel nového objektu ho popsal jako "hvězdu" s jasností srovnatelnou s hvězdami osmé velikosti, stejné barvy jako Jupiter. Další noc provedl kontrolu a všiml si, že „hvězda“ změnila svoji pozici. Tato pozorování opakoval dalších 24 nocí se stejným výsledkem. Bohužel zpráva o jeho objevu dorazila k ostatním kolegům v Evropě pozdě, když již byla tato planetka v blízkosti Slunce a nedala se tedy pozorovat. Jeho objev potvrdil až za rok W. M. Olbers. S využitím Gaussem odvozených efemerid nalezl objekt, planetku „Ceres“, 31. prosince 1801.

Piazzi a celá astronomická komunita se domnívala, že objevil osmou planetu naší sluneční soustavy. To se však nestalo a dnes víme, že planetka Ceres je největší planetkou v pásu mezi Marsem a Jupiterem. Planetka tak dostala pořadové číslo 1.

Autor článku: Karel Halíř, Josef Jíra, Rostislav Medlín
Aktualizace: 16. 7. 2007

© 2006-2019 Západočeská pobočka České astronomické společnosti