Expedice za zatměním Slunce 11. srpna 1999
Bulharsko
Expedice se zúčastnili Michal Rottenborn, Ivana Poláková, Jiří Polák, Lenka Kovaříková, Jaroslav Kovařík, Petr Šmolík, Marie Větrovcová a Martin Horváth. Zakoupili jsme si pobytový zájezd k Černému moři od cestovní kanceláře Čedok. Sešli jsme se v sobotu 7.8.1999 večer v Praze na starém Ruzyňském letišti. Odlet byl naplánován na 20:45, ale asi hodinu před odletem nám společnost Travel servis oznámila, že náš let bude o čtyři hodiny opožděn. Na Kanárských ostrovech prý stávkuje pozemní personál letiště. Aby nás alespoň trochu uklidnili a zlepšili naši náladu, nabídli nám v letištní hale večeři na účet letecké společnosti.
Let trval necelé dvě hodiny. Šťastně jsme přistáli ve Varně, odkud nás autobus s místní průvodkyní odvezl do Albeny. Byli jsme ubytováni v bungalovech v rekreačním středisku Gorska Feja. Jednalo se o dřevěné chatky na sebe nalepené vždy po čtyřech, s koupelnou a záchodem. Každá z chatek byla určena pro dvě osoby. Už při odemčení dveří se na nás vyvalil strašný puch, který jsme zprvu mylně přisuzovali tomu, že se v chatce dlouho nevětralo. Již druhý den nám došlo, že tak tady smrdí místní voda z kohoutku (jakási přechlorovaná minerálka) a všechno je tím nasáklé. Postupně jsme si zvykli a už nám to tak nevadilo. Další nepříjemností velmi charakteristickou pro tuto oblast byli krvelační komáři. Každý den se setměním jich hejna přicházela z místních močálů povečeřet mezi rekreanty.
V restauraci uprostřed bungalovů jsme měli předplacené snídaně i večeře. Připravovali nám tam švédské stoly s přemírou ovoce a zeleniny. Někteří z nás nebyli zvyklí na takovou skladbu stravy a proto se přikrmovali živočišným uhlím. Moře bylo sotva 1 km od ubytovacích chatek a tak jsme zde trávili většinu času přeskakováním vln a chytáním bronzu. Na pláži nabízeli místní obyvatelé velké množství atrakcí, aby dostali z turistů nějaké peníze. Albena je třetí největší rekreační středisko v Bulharsku a podle toho se pohybovaly i ceny. My chudí a lakomí Češi jsme se na většinu atrakcí jen dívali. Bohatší a rozhazovační Němci naopak létali na padácích a rogalech, jezdili na vodních skůtrech, potápěli se poblíž vraku lodě a využívali dalších nesčetným lákadel turismu. Několikrát jsme po pláži zašli do 2 km vzdálené vesničky Kraněvo, kde bylo sice levněji, ale už i tady lidé pochopili, že turisté s sebou nosí zbytečně moc peněz, které rádi utratí třeba za náhrdelník z mušliček. Většina z nás si zde zakoupila slunečník, jednak proto, abychom se nespálili na žhavém bulharském sluníčku, ale hlavně proto, že pronájem slunečníku na pláži byl nepříjemně drahý. V době našeho pobytu platil přibližný přepočet 1 DM = 1 leva = 1000 starých leva. Dalo se tedy platit na mnoha místech německými markami a nebo dvěma druhy bulharských bankovek, což nás zprvu zmátlo. Bulhaři, aby nám to usnadnili, zaokrouhlovali cenu zboží na celé marky a uváděli ji ve starých i nových bankovkách. Večer jsme vyráželi do centra Albeny, kde to začínalo po západu slunce žít. Místní restaurace lákaly rekreanty na svá večerní i noční představení a stánkaři na ulici nabízeli kromě všelijakých suvenýrů také různé služby. Nejvíce atrakcí bylo věnováno dětem. Mohly si vybarvit sádrové zvířátko, nechat se namalovat nebo vyfotit ve starodávném kostýmu, zahrát si s loutkami a pak už jen stačilo přesvědčit rodiče, aby jim všechno koupili.
Obden jsme vyráželi na výlety do vzdálenějších míst za poznáním bulharské krajiny i trochy historie. Nejprve jsme se vydali místní hromadnou dopravou do Varny. Už na zastávce se o nás přetahovali soukromí převozci, kteří nám slibovali cestu jen o něco dražší, zato však v klimatizovaném minibusu. Ve Varně jsme vystoupili přímo před pravoslavným kostelem, kde právě probíhala mše svatá. Po krátké prohlídce kostela jsme se zašli podívat do delfinária, akvária, terária, námořního muzea a přístavu. Každou chvilku nás zastavil nějaký vekslák, který však u nás s výměnou peněz neuspěl, protože jsme byli předem varováni.
Nejvíce jsme se však těšili na středu 11.8., protože mělo
dojít k zatmění Slunce.
Již den předem jsme kontrolovali techniku a trénovali
pozorování, aby vše proběhlo hladce. Na vybrané stanoviště nás dovezl
pronajatý minibus. Řidič
nám dokonce cestou zakoupil dva melouny - žlutý a červený. Vhodné místo
pro pozorování nedaleko městečka Šabla bylo nalezeno bez velkých problémů
za pomoci nejmodernější techniky GPS. Usadili jsme se asi 500 m od pobřeží
Černého moře na přístupové cestě k místním kasárnám. Cesta byla lemována
listnatými stromy, takže jsme nemuseli postávat přímo na slunci. Začali
jsme rozkládat techniku, když přišel voják z blízkých kasáren, aby nás
vyhodil. Naše průvodkyně Jana to s ním domluvila a on si nás jenom prohlédl
a když jsme slíbili, že nebudeme cestu blokovat, kdyby měli vojáci výjezd,
nechal nás být.
Začátek částečné fáze natáčela Ivana na videokameru
a Jirka s Michalem pořídili foťákem s objektivem o ohniskové vzdálenosti
2000 mm sérii snímků s přesně zaznamenaným. Během částečné fáze zatmění
jsme se spíše dívali, jak Měsíc ze Slunce stále víc a víc ukusuje. Asi
45 minut před začátkem úplného zatmění začali Jarda s Martinem
instalovat CCD kameru. Jako zdroj použili autobaterii z našeho minibusu. Před
tím ale museli řidiči vysvětlit, že mu ji nevybijí a notebook, že poběží
z vlastního zdroje. Přes
všechny přípravy jsme měli během zatmění trému, aby všechny naplánované
experimenty dobře dopadly.
Ještě před začátkem úplného zatmění se nám
díky listnatým stromům u cesty naskytla příležitost pozorovat v jejich stínu
spoustu srpečků ubývajícího Slunce. Během celého zatmění jsme zaznamenávali
úbytek světla a pokles teploty. Jelikož jsme se nacházeli poblíž pobřeží,
byla ve vzduchu cítit i větší vlhkost. Průběh úplného zatmění snímala
jednou videokamerou Ivana, zatímco druhá videokamera sledovala nás "v
akci". Martin se věnoval CCD kameře a u foťáků jsme byli vždy po
dvojicích: Michal a Jirka - 1000 mm, Jarda a Lenka - 500 mm, Marie a Petr - 100
mm. V 11:11 UT to začalo. Najednou se během pár sekund prudce setmělo.
Objevily se Bailyho perly. Po jejich postupném vyhasnutí se objevila i sluneční
koróna. Kromě cvakání foťáků se ozývaly i užaslé výkřiky pozorovatelů.
Před koncem částečného zatmění opět Michal s Jirkou pořídili sérii snímků.
Ostatní se pokoušeli přes filtr pouhým okem poznat, kdy Měsíc odkryje celé
Slunce a nastane konec tohoto jedinečného úkazu.
Cestou zpět do Albeny jsme zajeli na nedaleký Mys Kaliakra. Přes hroznou zácpu na přístupové cestě, jsme tam nakonec přeci jen dorazili. Mys Kaliakra je strmý 70 m vysoký útes na němž se nachází zbytky opevnění z původně řecké pevnosti. Podle místní legendy si čtyřicet dívek svázalo své copy a skočily do hlubin vstříc své smrti raději, než by upadly do tureckého zajetí.
V pátek jsme si udělali výlet do Nessebaru. Toto město patří mezi největší historické památky UNESCO. Rozkládá se na nevelkém poloostrově spojeném s pevninou 300 m úzkou šíjí. Jedná se o jedno z nejstarších bulharských měst s velmi bohatou historií. Bylo založeno jako řecká osada. Jeho největší rozkvět nastal ve 14. století, avšak turecká vláda jeho rozvoj utlumila. Z původních 40-ti kostelů se zachovalo jen 12, z nichž některé slouží jako muzea a galerie. Mnohem více než kostelů je zde dnes hospod. Do každé se nás snažili vlákat na speciality z celého světa. Dokonce je tady možné najít restauraci s českým jídlem.
Po týdnu se část skupiny vrátila do Čech. Travel servis jim připravil další ze svých šokujících překvapení. Letadlo, které je mělo dopravit do Prahy, bylo vybaveno sice lépe než předchozí, avšak co se týče volných míst pro cestující, chybělo jedenáct sedadel. A tak maminky museli přinést oběť a posadit si své ratolesti na klín, přestože to bezpečnostní pravidla přísně zakazují. Díky nim se nakonec všichni do letadla vešli. Bez větších problémů a po další bohaté večeři po druhé hodině ranní bezpečně přistáli na Ruzyňském letišti.
Zbytek skupiny zažil v Bulharsku zemětřesení. Epicentrum se nacházelo v Turecku a bylo tak silné, že téměř zničilo celý severozápad Turecka. K otřesům došlo uprostřed noci, proto jsme si nebyli celkem jisti, zda se nám to jenom nezdá. Trochu to s chatkou pohupovalo, ale to jsme přisuzovali vracejícím se opilcům z nočních podniků a pravý důvod jsem se dozvěděli až druhý den od sousedů, kteří byli bdělejší a vyběhli v noci před chatku .
Abychom nenavštěvovali jen samá turistická místa, rozhodli jsme se podívat i do obyčejného bulharského města. Navštívili jsme Dobrič, ve kterém nás zaujala typická socialistická paneláková výstavba. Město nebylo příliš udržováno a na betonových ulicích byla spousta špíny. Prošli jsme obrovským trhem, kde se kromě obvyklého ovoce a zeleniny prodávalo všechno možné použité zboží od vodovodních kohoutků až po převodovku z auta. Ceny byly asi třetinové oproti turisty navštěvovaným místům.
Další den jsme navštívili Balčik. Jedná se o staré město založené Řeky, původně nazývané Kruoni. Nachází se zde krásná botanická zahrada s malým vodopádem. Nejhezčí částí lákající turisty je kaktusový háj v Aladinově zahradě. Zahrada se rozkládá na příkrém svahu nad mořem a po úzkých cestičkách obklopených nejrůznějšími druhy rostlin a stromů se sestupuje až k pláži. Nevelká pláž sousedí s přístavem, kde kotví velké množství rybářských člunů.
Poslední dni jsme se nechodili koupat přímo v Albeně, ale dávali jsme přednost asi dva kilometry vzdálené pláži. Tam nebyla pláž pouze písčitá jako v Albeně, ale byly tam i velké kameny, které sice znepříjemňovali přístup do vody, ale voda byla daleko čistší a pod vodou bylo vidět spoustu ryb, škeblí a mušlí, které jsme sbírali. Také jsme si tu oblíbili osamocenou rybí restauraci. Stolky byly těsně u moře, kde neustálý příboj vytvářel překrásnou atmosféru i chuť k jídlu a pití. Když byl příhodný vítr, létali nám nad hlavou piloti na svahových padácích.
S odjezdem jsme opět měli trochu trápení. Nejdříve se letadlo o hodinu zpozdilo kvůli silné bouřce nad Varnou a poté opět v letadle chybělo několik míst. Letušky, které asi mají s těmito problémy zkušenosti, vše vyřešili a po dvou hodinách jsme přistáli v Praze, kde nás šokovala teplota o 25°C nižší než ve Varně - pouhých 7 °C.
Další fotografie z Bulharska
|
Katedrála ve Varně |
Při zatmění Slunce |
|
Mys Kaliakra |
Strmý útes mysu Kaliakra |
|
Zbytky kostela v Nessebaru |
Pláž v Balčiku |
|
Balčik |
Botanická zahrada v Balčiku |
Autor článku: Ivana Poláková
Aktualizace: 4. 10. 2007
