(3) Juno
Základní údaje o zákrytu - předpověď:
- úkaz nastane 25. května 2000 kolem 23h 40m UT
- jasnost zakrývané hvězdy: 9,5 mag
- pokles jasnosti: 1,2 mag
- maximální trvání zákrytu: 21,8 s
Údaje o zakrývané hvězdě:
- označení: PPM 205298 = SAO 145458 = TYC 5212-00753-1
- souhvězdí: Vodnář
- pozice hvězdy: RA = 21h 31m 33,909s; Dec = -03° 04´ 50,98“ (Tycho-2)
- přesnost: 0,04" (0,03", 0,03")
- V mag: 9,54 mag
- B-V mag: +1,10 mag
- poznámka: zakrývaná hvězda se nachází v západní části souhvězdí Vodnáře jen 2,5° téměř přesně severně od hvězdy βAquarii (2,9 mag). Jako srovnávací hvězdu při vlastním úkazu lze užít hvězdu SAO 145450 (9,4 mag), která se nachází jen 6,7´ WNW od zakrývané hvězdy (jak už bylo uvedeno, pokles jasnosti při úkazu nebude příliš výrazný)
Údaje o planetce:
- číslo a jméno: (3) Juno
- přibližný průměr: 267 km
Údaje o úkazu:
- světový čas a datum geocentrického středu úkazu: 24. května 2000, 23h 40,7m UT
- přibližná V jasnost planetky: 10,3 mag
- geocentrická paralaxa planetky: 3,586"
- pokles jasnosti během zákrytu: 1,2 mag
- odhad času maximálního trvání zákrytu: 21,8 s
- rychlost vlastního pohybu planetky: 24,83"/h
- úhlová vzdálenost a fáze Měsíce: 16°, 66%
|
|
Článek o úspěšném pozorování (Zákrytový zpravodaj 6/2000)
I přes abnormální obtížnost pozorovatelnosti tohoto úkazu se úsilí pozorovatelů po mnoha předchozích neúspěšných pokusech tentokrát setkalo s úspěchem. Jedná se o první měření svého druhu provedené v České republice. V tomto případě pozitivní měření času zachytila čtyři naše pracoviště. Zákryt hvězdy spatřili astronomové z Hvězdárny v Rokycanech, z Petřína (Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy) a člen naší pobočky kolega L. Šmíd z Plzně. V zahraničí zaznamenali úspěch pozorovatelé ze Slovenska (Rimavská Sobota), Maďarska a Německa.
Příležitost, která přišla v noci z 24. na 25. května 2000, se nedostavuje příliš často. Téměř stoprocentní šance na spatření zákrytu hvězdy planetkou je skutečně ojedinělá. O podobné měření jsme se snažili již desítky let a nyní po dlouhé řadě negativních pozorování přišel první úspěch. Bez ohledu na oblohu posetou četnými mraky jsme již ve středu ráno (24.5.) zahájili pečlivé přípravy. Vzhledem k tomu, že úkaz nastával nízko nad východo-jihovýchodním obzorem (asi 9°) a chtěli jsem použít televizní kameru za největším dalekohledem Hvězdárny v Rokycanech, bylo nutno velice pečlivě zvážit jak vlastně zakrývanou hvězdu dostat v pravý okamžik do mizivě malého zorného pole. Zvolili jsme metodu velice zdlouhavou, ale poměrně jistou a jednoduchou. Na hvězdné mapě jsme pečlivě prošli –3. nebeskou rovnoběžku směrem od souhvězdí Vodnáře (od zakrývané hvězdy) na západ, čili s ubývající rektascenzí. Naším cílem bylo vyhledat co nejbližší jasný objekt, který by se snadno identifikoval a posloužil jako terč. Dostali jsem se až k RA 18h 21m 18,6s, kde se nachází jasná hvězda 3,4 mag ε, 58 Ser, pouhých 11´ nad „požadovanou“ rektascenzí. Prostřednictvím hvězdného času jsme si spočítali obzorníkovou pozici ε odpovídající poloze zakrývané hvězdy krátce před úkazem v první soustavě rovníkových souřadnic, což nám umožnilo požadovaným směrem, s pomocí dělených kruhů, nastavit dalekohled Coude.
Po zamíření teleskopu jsme si oddechli. Pila, připravená v pohotovostní poloze k „zahradnickým“ zákrokům v sousední zahradě, nebyla potřebná, a mohli jsme ji opět uložit do dílny. Koruna podezřelé hrušky byla o kousek nižší.
Kolem deváté hodiny večer jsme se opět sešli na hvězdárně. Po chvilce se překvapivě hladce podařilo oživit celou aparaturu, okalibrovat nesouosost obou dalekohledů s pomocí lamp na telekomunikačním vykrývači na Čilině. Nakonec byl dalekohled namířen nad jihovýchodní obzor do postupně tmavnoucí oblohy.
Po dni, kdy se vystřídalo jasné nebe ráno, s téměř zataženou oblohou po poledni, jsme očima stále bloudili od mráčku k mráčku a odhadovali jejich další osud. Budou růst, či se rozplynou? Nebo snad přijde mlha, případně opar zahalí obzor – oblast našeho zájmu? Přírodní síly však tentokrát stály na naší straně. Stav atmosféry se s postupujícím soumrakem stále zlepšoval a po 22. hodině dokonce zorným polem televizní obrazovky začaly občas procházet slabě viditelné body neidentifikovatelných málo jasných hvězdiček. Vše bylo připraveno k velkému nebeskému představení.
V zorném poli hledáčku jsem ve 20:14:45 UT očekával napjatě hvězdu ε Ser. Okulárem sice přecházely slabé stálice, ale očekávaný zářivý bod stále nikde. Podlehli jsem panice a začali jemnými pohyby prohledávat okolí, což ale také nevedlo ke kýženému výsledku – hvězda nebyla. Po několika minutách zoufalství jsem se donutili ke zklidnění. Takto by to dál nešlo. Vysvětlení přinesl letmý pohled do výpočtů – našli jsem desetiminutovou chybu. Znovu jsem namířil a bylo právě 20:24 a na okraji zorného pole stála vyhlížená jasná hvězda. Za okamžik se po drobné korekci objevila i na obrazovce kontrolního televizoru. Situace se dostala do plánovaného normálu právě včas. První důležitý krok máme zdárně za sebou.
Následující hodiny neskýtaly naději na žádnou zajímavost. Zaaretovaný dalekohled nehnutě stál v kopuli a pouze monotónně svítící obrazovkou občas pomalu proplul bod více či méně jasné hvězdy. Drobné vzrušení nás zachvátilo pouze v okamžicích, kdy jsme očekávali některý z předem spočtených průchodů jasnějších hvězd, které nás ujišťovaly o správnosti zamíření teleskopu. Všechno běželo zcela podle plánu. Hvězdy se dostavovaly jako podle jízdního řádu, obloha zůstávala jasná a i obzor se jevil přijatelně „průhledný“.
Po jedné hodině od půlnoci místního času události náhle dostaly konečně spád. Oba jsme si s Pepou vzali na krk stopky, připravili i druhý přijímač DCF, naposled zkontrolovali před budovou oblohu, skoukli průchod poslední „korekční“ hvězdy. Poslední úlohou bylo spuštění časového signálu napájejícího vkladač času do zaznamenávaného obrazu.
Zbylých pět minut jsme za zarytého mlčení zírali v kopuli na ztmavlou obrazovku televizoru na jejímž dolním okraji do omrzení probíhala v rychlém sledu čísla půlsnímků televizního záznamu a naskakovaly poslední minuty. Prakticky přesně ve vypočtený čas se na horním okraji monitoru objevila slabá hvězdička a za ní druhá o poznání jasnější, která mířila přesně na střed. „To musí být ta naše, tedy snad!“ – to byly myšlenky, které nám v tom okamžiku proběhly hlavou. Když se slabý bod octl uprostřed zorného pole spustili jsem pohon dalekohledu a pohyb hvězdy se zázračně zastavil. Dalekohled se po více než čtyřech hodinách dal do pohybu. Stále jsme mlčeli, ale ve vzduchu visel jediný dotaz: „Je to skutečně ona?“ Byla. Potvrdilo se to nezvratně tím nejnádhernějším způsobem, který jsme si přáli. Ve 23:38:58,00 hvězdička, jak jsme zjistili následně z údajů stopek, zmizela z obrazovky televizoru. Nikdo, kdo to nezažil, si nedokáže představit úlevu a současně pocit uspokojení, který se nás na několik okamžiků zmocnil. Vždyť na tuto chvilku jsem čekal více než tři desítky let při nepočítané sérii neúspěšných pozorování. Ale na emoce nebyl čas. V klidu bylo nutno „odmáčknout“ i výstup hvězdy zpoza planetky. Došlo k němu za necelých 19 sekund. Zdál se být méně ostrý než vstup a naše stopky se zastavily na časech 23:39:16,66 (KH), respektive 16,87 (JJ).
Nyní teprve mohla vypuknout ta správná a ničím neomezená radost. Oba jsme si teprve postupně uvědomovali co nás před několika chvilkami potkalo. U přijímače DCF jsme pečlivě zastavili oboje stopky a odečetli výše uvedení časy, které nás uspokojily svou blízkostí. Současně jsme znovu vzdali na dálku hold předpovědi v poslední minutě a s obdivem konstatovali její shodu s uskutečněným měřením. Honza Mánek se opět vyznamenal.
Úspěšní pozorovatelé úkazu
Karel Halíř, Josef Jíra, Libor Šmíd
|
Nominální předpověď | |
| Autor snímku: Odkaz: |
|
Vyhledávací mapka zakrývané hvězdy | |
| Autor snímku: Odkaz: |
|
Výsledek zpracovaný Karlem Halířem Výsledný tvar planetky spočítaný z dat od tří českých pozorovatelů. | |
| Autor snímku: Karel Halíř Zpracováno v programu: Excel |
|
Výsledek zpracovaný Ericem Frappou Výsledný tvar planetky spočítaný z šesti pozitivních pozorování. | |
| Autor snímku: Eric Frappa Odkaz: http://www.euraster.net/results/2000/20000524-Juno-crd.gif |
Autor článku: Karel Halíř, Josef Jíra, Rostislav Medlín
Aktualizace: 28. 5. 2008
