Západočeská pobočka

2.2 Explodující proměnné hvězdy

U explodující proměnné hvězdy dojde k  náhlému zvýšení jasnosti, řádově až o několik magnitud. Poté dochází k pohasínání, až se většina explodujících hvězd změní na např. neutronové hvězdy či příbuzné objekty.

2.2.1 Novy

Novy jsou hvězdy, které se náhle zjasní o 7 až 16 magnitud. Mnohdy před výbuchem vůbec nebyly pozorovatelné, takže se jakoby objeví nová hvězda - odtud název. Nárůst jasnosti je velmi rychlý, odpovídá 7- 10 magnitudám za 24 hodin. Pokles je potom podstatně pomalejší. Předpokládá se, že průměrný interval mezi výbuchy klasických nov je řádově deset tisíc let. U mnohých pomalých nov se 4 až 5 měsíců po maximu objevuje hluboké minimum, po němž následuje opět nárůst jasnosti přibližně na tu hodnotu, kterou by bylo možno očekávat, kdyby pokles byl hladký. Novy jsou těsné dvojhvězdy, z nichž jedna je bílý trpaslík. Z druhé složky na něj dopadá látka bohatá na vodík, ukládá se na povrchu, a když se jí nashromáždí kritické množství, zapálí se v ní překotná termonukleární reakce a nastane výbuch.

Fotografická světelná křivka novy DQ Her z roku 1934

Nova

2.2.2 Supernovy

Z pozorovacího hlediska se supernovy liší od nov především mnohem větší (až 10 000 x) absolutní jasností v maximu. Supernovy jsou proto snadno pozorovatelné i ve vzdálených galaxiích. Tvar světelné křivky je podobný jako u nov, jen vzestup jasnosti je trochu pomalejší. Supernovy jsou však mnohem vzácnější. V naší galaxii byla poslední supernova pozorována v roce 1604. V roce 1885 vybuchla supernova v galaxii v Andromedě (M 31)  a dosáhla hvězdné velikosti 6 mag, byla tedy na hranici viditelnosti volným okem. Roku 1987 vzplanula supernova ve Velkém Magellenově oblaku, blízké galaxii viditelné na jižní obloze, a dosáhla třetí hvězdné velikosti. Supernova ve známé galaxii M 81, jejíž vzplanutí jsme pozorovali v roce 1993, se přiblížila hranici 10 mag. Z fyzikálního hlediska jsou novy a supernovy naprosto odlišné. K výbuchu supernovy dojde v životě hvězdy jen jedenkrát. Explozí se do prostoru rozmetá podstatná část hvězdy a na místě výbuchu zbude jen zhroucená neutronová hvězda nebo černá díra, nebo vůbec nic.

Vizuální světelná křivka supernovy 1989B v galaxii M 66

Supernova

Autor článku: Machoň, Štemberová, Rottenborn
Aktualizace: 13. 10. 2006

© 2006-2024 Západočeská pobočka České astronomické společnosti