Západočeská pobočka

„O Plutu, Xeně a hlasování“

V sobotu 30. září 2006 se v plzeňském deníku objevil článek s podivným názvem „O Plutu, Xeně a hlasování“, který si můžete přečíst přímo na stránkách Deníku, v sekci Sloupek. Nebo se můžete podívat níže, na snímek s naskenovanou částí plzeňského deníku.

Kopie
Reakce na tento článek
Lumír Honzík
ředitele Hvězdárny a planetária Plzeň
Miroslav Randa
garant předmětů Astronomie na ZČU Plzeň



Vyjádření Lumíra Honzíka,
ředitele Hvězdárny a planetária Plzeň.

Vážená redakce,
V sobotním Plzeňském deníku ze dne 30. září 2006 jsem si přečetl článek paní Aleny Müllerové s názvem „O Plutu, Xeně a hlasování“, který považuji za nepravdivý a zavádějící.

Rozhodl jsem se proto na tento článek zareagovat a prosím o otištění ve Vašem deníku. Děkuji.

Lumír Honzík
Ředitel Hvězdárny a planetária Plzeň
U Dráhy 11, 318 00 Plzeň

Vážená redakce,
V sobotním Plzeňském deníku ze dne 1. října 2006 jsem si přečetl článek paní Aleny Müllerové s názvem „O Plutu, Xeně a hlasování“, který mě velmi udivil, protože je dosti zavádějící. Jeho obsah v podstatě naráží na vyřazení Pluta z kategorie planet, což možná u některých lidí vzbudilo určité emoce. Bohužel text neosvětluje proč bylo Pluto vyřazeno, ale spíše vyvolává dojem, že dochází ke svévolné manipulaci ze strany astronomů. Tvrzení autorky článku je v řadě případů přinejmenším zavádějící. Není např. pravda, že zájem o vzdálená tělesa za drahou Pluta narostl až po objevu Xeny (ta byla objevena v roce 2003 a její původní označení bylo 2003 UB 313) a že televizní seriál hrál jakousi rozhodující roli v zájmu astronomů o tyto vzdálené objekty. Astronomové se totiž začali o tato tělesa zajímat mnohem dříve (jedno z první bylo objeveno již v roce 1992 a jmenovalo se 1992 QB 1). Jejich zájem ovlivnila nejspíše dostatečná citlivost a rozlišovací schopnost pozorovací techniky.

Hlasování o Plutu také nebyla záležitost momentálního rozhodnutí několika astronomů. Konference Mezinárodní astronomická unie je totiž reprezentativní seskupení odborníků na danou tématiku zahrnující i odborníky na nomenklaturu (pojmenování těles má totiž svá pravidla). Navíc o vyřazení Pluta se diskutovalo již delší dobu a tato diskuse měla své příčiny. Planety ve sluneční soustavě lze podle vlastností fyzikálně rozdělit do dvou hlavních skupin. Na planety terestrické (zemského typu) a na planety jovistické (jupiterova typu). Tyto dvě skupiny mají navzájem zcela specifické vlastnosti týkající se např. rozměrů, chemického složení, hustoty, mohutnosti atmosféry, počtu satelitů, prstenců, ovlivnění sluneční aktivitou apod. Pluto svými fyzikálními vlastnostmi nespadá ani do jedné kategorie planet. Chemicky se blíží spíše do kategorie asteroidů, dráhovými parametry připomíná dokonce spíše komety. To se samozřejmě při jeho objevení Američany v roce 1930 ještě nevědělo. A to také bylo skutečným důvodem jeho vyřazení z kategorie planet.

Trvat u astronomie na neměnných dogmatech tak, jak jsou uvedeny v článku - cituji: „…na čem se před lety shodl celý svět“ (už samo toto tvrzení je nepravdivé), by znamenalo, že se astronomie nebude dále rozvíjet tak jako v minulosti. Uvedu několik příkladů. Kdysi panoval názor, že Země je placatá. Dnes je jasné, že má tvar koule (přesněji geoid). Dříve se také předpokládalo, že je Země středem vesmíru a ostatní tělesa kolem ní obíhají. Tento názor byl v platnosti dokonce několik století. Dnes je platný úplně jiný model sluneční soustavy. Ve starověku lidé znali planety od Merkuru po Saturn. Vědělo se tedy o šesti planetách. Pak ale v roce 1781 angl. astronom Herschel objevil Uran, na základě poruch jeho dráhy byl nalezen roku 1846 Neptun a podobným způsobem se podařilo objevit i Pluto. Počet planet tedy kolísal i v minulosti.

Astronomie, podobně jako i ostatní vědy, se vyvíjí. Samozřejmě, že se dostává na zcestí a do slepých uliček. Ale pokud zjistí chybu, tak hledá cestu jak ji napravit. Tím se liší např. od astrologie. Dokonalejší pozorovací přístroje a nové technologie nám umožňují poznávat okolní prostor stále více a podrobněji. Na základě získaných faktů jsme ovšem nuceni přehodnocovat naše představy o vesmíru tak, aby co nejvíce odpovídaly skutečnosti. Někdy to může být bolestivé, ale je to nutné a správné.
Lumír Honzík



Vyjádření Miroslava Randy,
garanta předmětů Astronomie na Západočeské univerzitě v Plzni.

Vážená redakce,
v sobotu 30. 9. 2006 jste uveřejnili článek Aleny Müllerové "O Plutu, Xeně a hlasování". Protože předpokládám, že byl otištěn v dobré víře, že uvedené informace jsou seriózní, dovoluji si Vás upozornit, že tomu tak nebylo. Článek byl bohužel napsán bez znalosti věci a argumenty v něm vycházely jen z konstrukcí sestavených na základě telegrafických novinových zpráv.

Dovolím si uvést několik argumentů: Planetu Pluto objevil na základě výpočtů Percivala Lowella americký astronom Clyde William Tombaugh 18. února 1930 na deskách exponovaných koncem ledna (21., 23. a 29.) poblíž předpovězené polohy v souhvězdí Blíženců. Za pozornost stojí, že jde o  objekt, který ani náhodou není vidět prostým okem (bez dalekohledu); jasnějších je na obloze dokonce neuvěřitelných 15 milionů hvězd! Objev byl ohlášen 13. března, v den nedožitých 75. narozenin P. Lowella. Původní jméno "Lowellova planeta" bylo později změněno na "Pluto" na základě návrhu 11leté anglické školačky (Venetia Burney). Jméno řeckého boha podsvětí získal objekt i díky tomu, že první dvě písmena jsou iniciálami P. Lowella, který celý projekt hledání deváté planety inicioval. Že je Pluto planetou, to vyplývalo z chybných odhadů velikosti a hmotnosti Pluta. P. Lowell z poruch v pohybu Neptuna odhadoval poloměr na dvojnásobek poloměru Země (!) a hmotnost na šestinásobek hmotnosti Země. Ještě v roce 1949 astronomové předpokládali hmotnost i velikost srovnatelnou se Zemí. Dráha Pluta je eliptická a koncem minulého století se Pluto pohybovalo v části dráhy nejbližší Slunci. Pomocí moderních teleskopů bylo zjištěno, že Pluto má poloměr jen 1 200 kilometrů a hmotnost pouhých 2,2 promile hmotnosti Země. Jde tedy o ledové těleso, které je podobné spíše měsícům obřích planet, planetkám a kometám, než planetám. Když pak díky citlivějším dalekohledům začaly být objevovány za drahou Neptuna další ledová tělesa (planetky) i srovnatelné velikosti, bylo vyřazení Pluta z rodiny planet nevyhnutelné a logické. Proč bychom měli setrvávat v omylu? Protože jde o citlivou otázku (patří k obecným znalostem lidí umět vyjmenovat planety sluneční soustavy), musel se k situaci vyjádřit i  reprezentativní orgán astronomů - Valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie. To se stalo v Praze a výsledek je logickým důsledkem postupného zpřesňování informací o Plutu a dalších tělesech sluneční soustavy. To, co autorka kritizuje a co uvádí jako důvod k nervozitě, je zcela běžný postup vědy. Jestliže vědci zjistí, že dosavadní představa o  světě neodpovídá skutečnosti (například díky zpřesnění poznatků), musí se představa změnit. Stejně tomu bylo s představou, že Země je středem vesmíru, a mnoha dalšími představami, které neodpovídaly zpřesněným poznatkům o světě. Právě tímto postupem se věda liší od pavěd, jako je astrologie, kde je hlavním kritériem oprávněnosti ne souhlas se všemi pozorováními, ale aspoň občasný souhlas s předpovědí. Doplním, že postup, kterým bylo z rodiny planet vyřazeno Pluto, byl aplikován již zhruba před 100 lety, kdy díky zpřesněným pozorováním byly z rodiny planet vyřazeny současné planetky Ceres, Pallas, Juno, Vesta a další, v  době svého objevu počátkem 19. století rovněž považované za planety.

Vážená redakce,
omlouvám se za delší výklad, ale chtěl jsem jím ukázat, že Vámi zveřejněný článek nevycházel ze znalosti věci. Samozřejmě chápu, že to, co zveřejníte, je Vaším právem, ale snad se Vám bude příště snáze rozhodovat.

S hezkým pozdravem
RNDr. Miroslav Randa, Ph.D.
garant předmětů Astronomie na Západočeské univerzitě v Plzni

Autor článku: Honzík, Randa
Aktualizace: 7. 11. 2006

© 2006-2020 Západočeská pobočka České astronomické společnosti