Nebeské oko – halové jevy u Měsíce
Fotografie Jaroslava Fouse z Krušných hor zachycuje mimořádně působivé halové jevy kolem Měsíce. Autorovi se podařilo proměnit noční oblohu v obraz, který působí téměř nadpozemsky. Kompozice Božího Daru se zimní krajinou Krušných hor, umocněná měsíčním světlem rozlévajícím se nad horizontem, vytváří výrazný kontrast mezi temnotou noci a jemným rozptýleným světlem halového kruhu. Snímek zároveň připomíná, jak důležitou roli hraje trpělivost a pozorovací talent, protože měsíční halo se neobjevuje na povel a jeho tvar i intenzita se mohou během několika minut proměnit. Zachytit ho v takto čisté podobě vyžaduje zkušenost i schopnost být ve správný čas na správném místě.
Halové jevy vznikají díky drobným ledovým krystalkům vznášejícím se v horních vrstvách atmosféry, nejčastěji v cirrové oblačnosti ve výškách 5 až 10 kilometrů nad zemí. V těchto výškách panují teploty často mezi –20 až –40 °C, což umožňuje vznik šestihranných sloupců a destiček, které jsou pro halové jevy klíčové. Velikost jednotlivých krystalků se obvykle pohybuje v řádu 0,02–0,1 mm, výjimkou nejsou ani velikosti v řádu milimetrů, které však i přesto dokážou společně vytvořit rozsáhlé optické struktury viditelné stovky kilometrů daleko. Aby se halo vůbec vykreslilo, musí být krystalky dostatečně početné a rovnoměrně rozptýlené v určité vrstvě atmosféry. Světlo se pak láme a odráží v přesně daných úhlech, které vytvářejí charakteristické kruhy, oblouky či světelné sloupy.
V levé části snímku vidíme výrazné světelné sloupy, které vznikají odrazem světla na horizontálně orientovaných ledových krystalech. Tyto sloupy se mohou vytvářet i v nižších výškách, například v přízemních vrstvách atmosféry během silných mrazů, kdy se krystalky vznášejí jen několik desítek až stovek metrů nad zemí. V tomto případě nejde o světlo Měsíce či Slunce, ale pravděpodobně o pouliční osvětlení Božího Daru, které vytváří vertikální světelné pruhy nad městem. Pod Měsícem je patrná jasně zářící planeta Jupiter a kolem samotného Měsíce se rozprostírá celá škála halových jevů. Jejich vznik ovlivňují tři hlavní faktory: typ krystalu, jeho orientace v prostoru a výška Měsíce nad obzorem, která určuje, jaké oblouky a kruhy se mohou na obloze vykreslit.
Dominantním prvkem fotografie je klasické 22° halo, tedy jasný kruh kolem Měsíce vznikající lomem světla pod charakteristickým úhlem přibližně 22°, který je dán fyzikálními vlastnostmi ledu a je pro tento typ hala neměnný. V měsíčním světle bývá jev jemnější a méně kontrastní než při slunečním halu, což snímku dodává zvláštní klid a měkkost. Vnější okraj hala je ostřejší, zatímco vnitřní se rozplývá do jemného světelného závoje. Uvnitř kruhu lze pozorovat i slabé zesílení světla způsobené rozptylem na menších či nepravidelných krystalech. V horizontální rovině Měsíc protíná parhelický kruh doplněný o jasná parhelia – světelné skvrny na levé a pravé straně malého hala. Nad halem se pak elegantně klene Parryho oblouk, který patří mezi vzácnější halové jevy a na snímku tvoří výrazný vizuální akcent. Tento oblouk se objevuje jen tehdy, když jsou sloupcové krystaly orientovány velmi specifickým způsobem, a proto je jeho výskyt méně častý.
Struktura jemného zrnění a vláknitosti naznačuje rovnoměrné rozptýlení krystalků v atmosféře, tedy ideální podmínky pro vznik čistého a symetrického hala. Přestože měsíční halo bývá téměř bezbarvé, lze na jeho vnitřním okraji někdy zahlédnout sotva patrné teplejší odstíny, tedy zbytky spektrálního rozkladu, které dodávají snímku další vizuální hloubku. Vzácnější halové jevy, jako jsou infralaterální oblouky či horní dotykové oblouky, se objevují jen při určité výšce Měsíce nad obzorem, typicky mezi 20 až 40 stupni, kdy se mění geometrie lomu světla v krystalech.
Snímek Jaroslava Fouse zaujal i odbornou veřejnost a byl zařazen do prestižní galerie Astronomický snímek dne NASA (APOD). Tato mezinárodně uznávaná platforma každý den představuje nejzajímavější astronomické fotografie doplněné odborným komentářem. Její obsah je překládán do mnoha jazyků, včetně češtiny, na které se od roku 1999 podílí Josef Chlachula. Českou verzi lze nalézt například na stránkách astro.cz. Zařazení do této galerie potvrzuje nejen technickou kvalitu snímku, ale i jeho estetickou a dokumentární hodnotu.
Technické parametry
| Autor: | Lukáš Ronge |
| Objekt: | halové jevy u Měsíce |
| Místo: | Boží Dar, Česká republika |
| Datum a čas: | 13.12.2024, 17:05 UT |
| Fotoaparát: | Nikon D500 |
| Objektiv: | Samyang fish-eye, ohnisková vzdálenost 8mm |
| Postup: | expozice 20s, clona f/3.5 |
| Zpracování: | Adobe Lightroom |
| Poznámky: | jasno, teplota cca -7°C, chvílemi lehce mlhavo s diamantovým prachem, vítr slabý |
| Odkaz: | více fotografií autora je k dispozici na jeho facebookovém profilu https://www.facebook.com/jarda.fous.7/ |
Autor článku: Josef Jíra
Aktualizace: 3. 2. 2026
