Západočeská pobočka

Úspěšný 7. ročník astronomického semináře Plzeňská okna do vesmíru přilákal desítky nadšenců

V sobotu 8. listopadu 2025 se v koncertním sále 25. základní školy ve Chválenické ulici v Plzni konal již 7. ročník populárního astronomického semináře „Plzeňská okna do vesmíru VII“. Akce, která tradičně probíhala od 9:00 do 18:00, byla organizována Západočeskou pobočkou České astronomické společnosti ve spolupráci s 25. základní školou v Plzni a Fakultou pedagogickou Západočeské univerzity v Plzni. Pět odborných přednášek provázelo posluchače od nejnovějších fyzikálních objevů přes výzkum černých děr až po historii českých hvězdáren. Před každým blokem navíc probíhalo losování o odbornou knihu, která vždy tematicky souvisela s přednášejícím.
1. Pelmel novinek z astronomie a fyziky
prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc. (ČVUT v Praze) | 9:15–10:30

Úvodní přednáška nabídla bohatou směsici nejčerstvějších objevů, které posouvají hranice našeho poznání. Profesor Kulhánek představil šest klíčových témat:

  • Písečné baterie: Revoluční způsob sezónního skladování přebytečné energie z obnovitelných zdrojů. Princip spočívá v přeměně elektřiny na teplo, které se akumuluje v masivních zásobnících s pískem nahřátým na 500–600 °C. Průkopníkem je Finsko s projekty jako Polar Night Energy v Kankaanpää (2022, kapacita 8 MWh, výkon 200 kW), novější jednotkou v Pornainen (2025, teplota písku 500 °C, kapacita 100 MWh, výkon 1 MW) a chystaným obřím podzemním zásobníkem Varanto ve Vantaa (provoz od 2028, 140 metrů pod zemí, kapacita 90 GWh, cena 200 mil. eur).
  • Konvekce u obřích hvězd: Schwarzschildovo kritérium určuje, zda se energie přenáší zářením nebo konvekcí. Zatímco u Slunce převažuje od jádra záření a konvekce nastává až ve vnějších vrstvách, u hmotnějších hvězd (obři, veleobři) začíná přenos energie od jádra konvekcí, pokračuje zářením a ve slupce pod fotosférou opět konvekcí. U hvězdy R Doradus (červený veleobr s průměrem 350 Sluncí) se podařilo přímo pozorovat konvekční buňky.
  • Alfvénovy vlny a sluneční vítr: Alfvénovy vlny představují příčné rozvlnění magnetických siločar a hrají klíčovou roli v urychlování slunečního větru a zahřívání korony. Důkaz přinesla koordinovaná pozorování sond Parker Solar Probe (PSP, NASA) a Solar Orbiter (SO, ESA). Když PSP 26. 2. 2022 ve vzdálenosti 13 poloměrů Slunce zaznamenala CME (koronální výron hmoty) rychlostí 400 km/s, sonda SO o dva dny později (28. 2.) detekovala tentýž CME ve vzdálenosti 128 poloměrů Slunce s rychlostí 500 km/s.
  • Hubbleovo pnutí: Jde o jeden z největších současných kosmologických problémů. Zatímco měření pomocí supernov typu Ia udává hodnotu Hubbleovy konstanty 73 km/s/Mpc, data z reliktního záření (CMB) ukazují na 67 km/s/Mpc. Rozdíl přetrvává i při nejnovějších měřeních dalekohledem JWST, který potvrdil hodnotu 73 km/s/Mpc stejnou metodou jako supernovy Ia.
  • JuMBOs (Jupiter-mass Binary Objects): Teleskop JWST objevil v mlhovině M42 (Orion) 42 binárních objektů o velikosti Jupiteru. Tyto systémy by podle současných modelů neměly být stabilní – jedna z planet by měla být vymrštěna. Fakt, že jich bylo nalezeno tolik, naznačuje, že jejich existence není náhodná a současné teorie vzniku planetárních systémů potřebují revizi.
  • Objev toponia: CERN v roce 2024 oznámil objev vázaného stavu nejtěžších kvarků – toponia. I když tato částice existuje pouze po dobu 10–25 sekundy, profesor Kulhánek na tomto příkladu zdůraznil zásadní význam základního výzkumu, který stojí za vznikem technologií jako internet, www protokol, antikorozní ochrana kovů, nanotechnologie, vícestupňové motorové oleje, vlaky na magnetických polštářích (maglev) nebo videohry. Připomněl také odkaz programu Apollo, který přinesl technologie jako teflon, suchý zip, integrované obvody, e-mail, aku-nářadí, nehořlavé látky nebo vakuové balení potravin.
2. Černé díry: vesmírné vysavače nebo mixéry?
RNDr. Václav Pavlík, Ph.D. (Astronomický ústav AV ČR) | 10:55–12:10

Přednáška nabourala zažitou představu černých děr jako pouhých „kosmických vysavačů“. Dr. Pavlík vysvětlil, že černá díra není „černá kulička“, ale oblast prostoročasu se specifickými vlastnostmi. Její chování – zda se bude chovat spíše jako „vysavač“ nebo „mixér“ – závisí na hmotnosti a vzájemné vzdálenosti v binárních systémech.

Zatímco o existenci hvězdných černých děr (desítky hmotností Slunce) a supermasivních černých děr (miliony až miliardy hmotností Slunce) víme, otázkou zůstává existence černých děr středních hmotností. Naději přináší gravitační vlna s označením GW231123, která zachytila splynutí dvou černých děr o hmotnostech 137 a 103 hmotností Slunce, přičemž vznikla černá díra o hmotnosti 225 hmotností Slunce.

Ještě zajímavější je role těchto černých děr při promíchávání hvězd v kulových hvězdokupách. Grafy závislosti množství hvězd první (P1) a druhé generace (P2) na vzdálenosti od středu hvězdokupy vypadají u různých hvězdokup různě. Dvojice středně hmotných černých děr by mohla hvězdy různých generací dynamicky promíchat a vysvětlit tak pozorované rozdíly. Některé simulace tento efekt již částečně potvrdily, ale kompletní prohození poměrů P1 a P2 v různých částech hvězdokup se zatím simulovat nepodařilo – a právě na tomto problému dr. Pavlík pracuje.
3. Měsíc stále neznámý
Mgr. Pavel Gabzdyl (PřF MU v Brně a Hvězdárna a planetárium Brno) | 13:10–14:25

Přednáška ukázala, že náš nejbližší kosmický soused je dynamičtějším a složitějším tělesem, než se donedávna zdálo:

  • Dopady meteoritů v přímém přenosu: Při úplném zatmění Měsíce 21. 1. 2019 byl zaznamenán záblesk, který nebyl „horkým pixelem“, ale důsledkem dopadu přibližně 10kg tělesa. Energie nárazu byla řádově tisíckrát menší než u hirošimské bomby a vytvořila kráter o průměru 7–10 metrů západně od kráteru Lagrange H. Sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter) kráter následně identifikovala. Jednalo se o první masivně zaznamenaný vznik kráteru na Měsíci pozorovaný ze Země. Od roku 2006 se podařilo zaznamenat přes 600 podobných záblesků (programy NASA Lunar Impact Monitoring, IAA MIDAS, ESA NELIOTA).
  • Mladší vulkanismus než se čekalo: Určování stáří měsíčních oblastí podle množství kráterů naznačovalo, že sopečná činnost skončila před 3 miliardami let. Vzorky přivezené čínskou misí Chang'e však ukázaly, že vulkanismus existoval ještě před 100 miliony roky. „S nadsázkou lze říct, že kdyby měli dinosauři dalekohled, mohli na Měsíci sledovat sopečnou činnost,“ poznamenal Gabzdyl.
  • Čínský lunární program: Přednášející vyzdvihl preciznost a úspěšnost čínského vesmírného programu. Když byl před lety na konferenci v Číně, byl k jejich dlouhodobým plánům mírně skeptický. „Nicméně minimálně plán na 10 let dopředu splnili 'do puntíku' a dokonce i v některých ohledech překonali očekávání.“
  • Kvazisatelity Země: Země má v roce 2025 osm známých kvazisatelitů – objektů s 1:1 dráhovou rezonancí, které zůstávají blízko planety po dobu několika oběhů kolem Slunce. Nejstabilnějším z nich je objekt (469219) Kamoʻoalewa, který se pohybuje ve vzdálenosti 38 až 100 vzdáleností Měsíce od Země.
  • Záhada útvaru Ina: Tento zajímavý sopečný útvar na přivrácené straně Měsíce stále nedává spát vědcům. Jeho stáří není známé a jedinou možností, jak ho určit, je přímý výzkum na místě.
  • Vznik Měsíce: Stále platí teorie vzniku Měsíce obří srážkou Země s tělesem Theia velikosti Marsu. Nejnovější simulace ukazují, že samotná srážka a vytvoření zárodku Měsíce trvala neuvěřitelných 24 hodin. Odhady naznačují, že Měsíc je z 60 % tvořen materiálem Země a ze 40 % tělesa Theia.
4. Historie hvězdáren
Ing. Štěpán Ivan Kovář, Ph.D. (Česká astronomická společnost) | 14:55–16:10

Cesta historií astronomických observatoří se nesla ve třech liniích: architektura, přístrojové vybavení a především lidé.

  • Observatoře před dalekohledem: První observatoře (Kassel 1564, Hven Tychona Brahe) měly podobu věží. Vatikánská Věž větrů (1576–79) sloužila papeži Řehoři XIII. k ověření dat rovnodenností pro reformu kalendáře.
  • 17. a 18. století: S vynálezem dalekohledu se pozorovalo z vysokých oken (Leyden 1633, Kodaň 1637–42, Greenwich 1675–76). V 18. století se kvůli prachu z cest a topení opět vrátila podoba věží (Montpellier 1754, Mannheim 1775). Do této doby spadá i Matematická věž Klementina (1722), která jako hvězdárna sloužila od roku 1750/1751 za působení Josefa Steplinga.
  • Zrození moderní hvězdárny: Průlomem byla hvězdárna Dunsink (1775) v Dublinu, kde byly poprvé praktické potřeby astronomie nadřazeny estetickým hlediskům. Stavba obsahovala mohutný pilíř pro dalekohled (kvůli stabilitě), dilataci pilíře a bílou kopuli s izolací.
  • Klíčové osobnosti české astronomie: Přednáška připomněla řadu významných postav: Vojtěcha Šafaříka (pozorování proměnných hvězd), Josefa a Jana Fričové (zakladatele ondřejovské hvězdárny), Františka Nušla (ředitele státní hvězdárny a dlouholetého předsedu ČAS), Josefa Klepeštu (zakladatele ČAS a astrofotografa) a Zdeňka Kopala (nejvýznamnějšího českého astronoma 20. století, který pro projekt Apollo sestavil topografické mapy Měsíce a jako odměnu získaný měsíční prach vysypal na hrob Julese Verna).
  • Apel Edwina Rolfe: „Co nám říkají hvězdy? Je naše lidskou odpovědností vůči dalekohledu, aby s ním pozorovalo co nejvíce lidí tak, aby ona fatální arogance jednou pro vždy zmizela. [...] Dívejte se na hvězdy, mohou vám pomoci porozumět našemu malému světu, lidskému bytí vůbec.“
  • Plzeňská astronomická stopa: Ve 30. letech 20. století působil při Lidové univerzitě Husově astronomický odbor pod vedením Jana Sýkory. Odbor získal 4palcový refraktor Merz s paralaktickou montáží a pozorování probíhala na hřišti DTJ za plzeňským výstavištěm. Po postavení školy na Slovanech byl dalekohled umístěn zde, ale veřejnost neměla přístup. Během okupace byla činnost utlumena – Jan Sýkora byl zatčen nacisty a popraven. Po obnově v roce 1946 narostl počet členů na 350, ale chyběla vhodná budova. Velký úspěch zaznamenala výstava v roce 1949, která doslova „vyprodávala sál“.
5. Pozorování záblesků GAMA v době gravitační
Mgr. Martin Jelínek, Ph.D. (Astronomický ústav AV ČR) | 16:40–17:55

Závěrečná přednáška zavedla posluchače do světa robotických dalekohledů a jednoho z nejenergetičtějších jevů ve vesmíru – gama záblesků (Gamma-ray bursts, GRBs). Tyto velmi vysokоenergetické záblesky, které mohou emitovat záření gama, rentgenové, optické i radiové vlny, jsou pravděpodobně projevem zrodu černé díry při kolapsu velmi hmotných hvězd (supernovy typu Ib/c).

Klíčem k jejich výzkumu je rychlost. Robotické dalekohledy jsou schopny během sekund reagovat na výstrahu z družic, automaticky namířit na předpokládanou pozici a zahájit pozorování. Data se zpracovávají téměř okamžitě a podle jejich obsahu se flexibilně upravuje pozorovací strategie. Díky tomu můžeme sledovat dosvit gama záblesku v optické a radiové oblasti téměř v přímém přenosu.

Výzkum GRB má zásadní význam pro:

  • Kosmologii: Mohly by sloužit jako „standardní svíce“ pro lepší měření kosmologických vzdáleností (zaznamenány až do redshiftu z = 10) a pro studium historie tvorby hvězd (SFR).
  • Fyziku supernov: Poskytují unikátní pohled na „nepovedené supernovy“.
  • Vznik černých děr: Umožňují pozorovat procesy doprovázející zrod černé díry v reálném čase.

Konkrétní studie (Jelínek et al., 2022) například zkoumala optický dosvit dlouhého gama záblesku GRB 190919B a zjistila, že jeho chování je konzistentní s prostředím s konstantní hustotou (ISM). Gama záblesky jsou tak fascinujícím jevem, který stojí za pozorování jak sám o sobě, tak jako nástroj pro výzkum vesmíru.

Seminář „Plzeňská okna do vesmíru VII“ byl další vydařenou akcí, která dokázala, že o popularizaci astronomie je v Plzni stále velký zájem. Západočeská pobočka České astronomické společnosti děkuje všem přednášejícím, partnerům a především návštěvníkům za vytvoření inspirativní atmosféry a těší se na setkání při některé z nadcházejících akcí.

Za fotografie pořízené během akce, které skvěle zachycují její atmosféru i informace z plátna, děkujeme členům naší pobočky, jmenovitě Janu Krausovi, Václavu Sidorjakovi a Radce Žákové.

Velké díky patří také Jiřímu Blažkovi za skvělé moderování celého dne. Naší vděčnosti se těší i Josef Jíra s celou svou rodinou za organizaci a servis včetně bohatého občerstvení po celý den.

Poděkování si dále zaslouží ředitelka školy Eliška Syřínková a celý tým školní jídelny pod vedením Zdeňky Paulové, kteří se postarali o výborný oběd pro všechny účastníky.

Autor článku: Ota Kéhar
Aktualizace: 11. 11. 2025

© 2006-2025 Západočeská pobočka České astronomické společnosti