Výzkum reakce fauny na zatmění Slunce 11.8.1999-díl 2
V předchozím odstavci bylo popsáno chování ptáků (Aves) tak, jak je zaznamenali jednotliví pozorovatelé. Pozorovatel [2] zaznamenal v Hradci Králové utišení ptáků, pozorovatel [86] v témže městě kromě zvláštního ticha slyšel kokrhat kohouta a viděl poletovat zmatené ptactvo tam a zpátky. Zajímavé je srovnání [17] a [49] - pozorovatelka [17] informuje, že ptáci, kteří se během dne hlasově moc neprojevují a nejsou vidět, začali ve skupinkách i samostatně splašeně létat a objevily se i vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica), které obvykle přilétají na pozorovací stanoviště až ve večerních hodinách, pozorovatel [49] naproti tomu uvádí velice omezený výskyt a let ptactva v širokém časovém období trvajícím 2 hodiny 15 minut. Tato rozdílná pozorování byla přitom vykonána v katastru stejné obce (Újezd nad Zbečnem, okres Rakovník; deštivé počasí). Je zřejmé, že i na pozorovacích stanovištích umístěných nedaleko od sebe se může chování ptáků projevovat zcela rozdílným způsobem. Kromě rozdílných podmínek i na velice blízkých stanovištích je jedním z dalších možných důvodů případný přelet pozorovaných ptáků, o přeletech pojednává také následující odstavec.
Bylo zaznamenáno pozorování, kdy v rozdílnou dobu ještě před úplnou fází slunečního zatmění hejna tří různých druhů ptáků odlétala naprosto stejným směrem, a to zhruba pod úhlem 30° severně vůči směru do stínu [53]. Nebyla provedena spolehlivá identifikace tohoto směru, ale zdá se pravděpodobné, že tito ptáci mířili k blízkému městu. Jako první odletěli holubi domácí (Columba livia f. domestica), a to 12 minut před začátkem úplné fáze zatmění, 8 minut poté, co si pozorovatel uvědomil výrazné šeření. Už o jednu minutu později stejným směrem odletělo hejno jiřiček obecných (Delichon urbica) a o necelé dvě minuty později hejno dalších, blíže neurčených ptáků z řádu pěvců (Passeriformes). Za zmínku stojí, že výše uvedené pozorování [60], popisující rojení ptáků, bylo zaznamenáno 2-3 km od pozorovacího stanoviště [53]. Podobné přelety byly zaznamenány také na území naší republiky [4], kdy mimořádně početná hejna ptáků před maximální fází zatmění přelétala ve směru proti přicházejícímu stínu, po skončení maximální fáze se vracela směrem za odcházejícím stínem; je však nutné si uvědomit, že pozorovací stanoviště leželo mimo pás totality a proto směr postupu stínu je složitý a fakt, odkud se stín zrovna blíží, závisí i na času pozorování. Sledovaní ptáci nebyli spolehlivě identifikováni, podle pozorovatelky se jednalo snad o špačky (Sturnus sp.) a vrabce (Passer sp.). Tatáž pozorovatelka [4] uvádí, že v době maximální fáze se v sousední zahradě obrovské hejno ptáků servalo, přestože se tam normálně nevyskytuje. Pozorovatelé [69] během zatmění zaznamenali přelety ptáků, většinou holubů (Columba sp.), od východu na západ a zpět. Časy těchto přeletů pozorovatelé neuvádějí. Přelety různých druhů ptáků stejným směrem, které zaznamenali zmínění pozorovatelé, mohly být zatměním Slunce vyzvány, vzhledem k ne příliš velikému napozorovanému materiálu to však nelze prokázat jednoznačně. Uváděné směry byly v jednotlivých případech rozdílné jak vůči směru stínu, tak i vzhledem ke světovým stranám, mohly souviset s význačným krajinným nebo sídelním prvkem a mohly být i náhodné. V jiném případě přelety ptáků probíhaly i na stejném pozorovacím stanovišti v rozdílných směrech [31].
Tučňáci (Sphenisciformes)
V plzeňské ZOO se i při zatažené obloze představitelé řádu tučňáků (Sphenisciformes) začali během zatmění vrhat do vody [87].
Brodiví (Ciconiiformes)
Pozorování čápů bílých (Ciconia ciconia) z pásu totality uvádí [25]. V okolí pozorovacího místa bylo viděno poměrně velké množství těchto ptáků, hnízdících na vrcholech sloupů vysokého napětí, přelety čapích dvojic nebyly tedy žádnou zvláštností. Těsně před úplným zatměním přeletěli dva čápi okolo stanoviště pozorovatele a snesli se na nedaleké pole, kde zůstali nehybně a strnule stát během celého dvouminutového úplného zatmění. Znovu se zvedli a odletěli z pole asi jednu minutu po jeho skončení. Pozorovatelé [10] uvádějí, že se během zatmění na své hnízdo čápové bílí (Ciconia ciconia) nevrátili - rodiče a tři mladí. Naopak [34] se domnívá, že po setmění přelétající jedinec pospíchal ke svému hnízdu. Podle [89] se čápi na komíně chovali jako jindy, při zcela jasném počasí je zatmění ani při zakrytých 99 % slunečního kotouče nepřimělo ke změně chování.
Přelet tří čápů černých (Ciconia nigra) zaznamenali pozorovatelé [63], a to 29 minut po začátku částečného zatmění, tedy 53 minut před začátkem úplné fáze, tento přelet tedy se zatměním Slunce zřejmě nesouvisel. O dalším pozorování čápů černých (Ciconia nigra) je pojednáno níže v podkapitole "Porovnání časů reakcí různých živočišných druhů".
Tichý přelet malého hejna (asi 5 kusů) volavek popelavých (Ardea cinerea) směrem na severovýchod zaznamenala pozorovatelka [48], tento přelet se však udál 28 minut před maximální fází slunečního zatmění a pravděpodobně s tímto zatměním nesouvisel. Pozorovatel [31] uvádí, že během vrcholné fáze slunečního zatmění utichli na pozorovacím stanovišti všichni ptáci s výjimkou volavek popelavých (Ardea cinerea) a také strakapoudů velkých (Dendrocopos major), patřících do řádu šplhavců (Piciformes); oba uvedené druhy ptáků se ozývaly kontaktními hlasy. V ZOO Olomouc byla sledována ve voliéře volavka popelavá (Ardea cinerea), nebyly přitom zaznamenány žádné změny chování [29].
Podle pozorovatele [31] nebyli na pozorovacím stanovišti viděni ani slyšeni kvakoši noční (Nycticorax nycticorax), přestože se na lokalitě vyskytují. Tito ptáci létají i v noci a nejaktivnější bývají za šera.
Plameňáci (Phoenicopteriformes)
Ředitel plzeňské zoologické zahrady v době slunečního zatmění sledoval kromě jiného plameňáky růžové (Phoenicopterus ruber), ti v době zatmění strčili hlavy pod křídla stejně, jako kdyby měla přijít noc [87]. V Plzni bylo v té době zataženo.
Vrubozobí (Anseriformes)
Pozorovatelé [61] uvádějí, že se během zatmění chovaly klidně sledované kachny, tedy představitelé podčeleďi kachen (Anatinae) bez uvedení jejich přesného druhu. Podle novinové zprávy [79] na zatmění Slunce reagovalo výrazným způsobem hejno kachen divokých (Anas platyrhynchos) na soutoku Labe a Orlice v Hradci Králové. Tato informace uvádí, že se začaly tyto kachny ukládat ke spánku, jakmile začal Měsíc zakrývat Slunce, ve vrcholné fázi jevu údajně vytáhlo všech dvacet ptáků hlavu zpod křídla, zakejhalo, postavilo se na nohy a natáhlo krky ke Slunci. Po několika vteřinách kachny zase usnuly. Informace [87] z agentury Bioconsulting popisuje kachnu divokou (Anas platyrhynchos), která se obvykle vrací z toulek až navečer, ale při zatmění se přikolébala už kolem poledne, tedy zhruba 35 minut po začátku částečné fáze slunečního zatmění, necelých pět desítek minut před jeho maximem. Tato kachna chvíli po vrcholícím zatmění, v době poskytnutí citované informace, seděla na dvorku, nejspíše v očekávání noci. Podle [91] labutě (Cygnus sp.) a kachničky (Anatinae), pozorované na hladině jednoho z londýnských jezírek, o zatmění Slunce nejevily přílišný zájem, pouze když se zešeřilo a prudce klesla teplota, trochu znervózněly. Je vhodné podotknout, že bylo příznivé slunečné počasí a sluneční kotouč byl zakryt z 97 %. V ZOO Olomouc byla sledována ve voliéře husa polní (Anser fabalis), žádná změna v jejím chování nebyla zaznamenána [29].
Kachna domácí, pižmovka domácí
Kachny u nás chovají drobní chovatelé ve dvou druzích. Plemena kachny domácí vznikla domestifikací kachny divoké (Anas platyrhynchos), plemena pižmovky domácí vznikla domestifikací jihoamerického druhu pižmovka velká (Cairina moschata). Pižmovka domácí se některými svými vlastnostmi blíží více husám než kachnám. Podle dostupných informací při zatmění Slunce pozorovaní jedinci pižmovek domácích svoje chování nezměnili [40], totéž se týká i blíže neurčených plemen kachny domácí [18,30,41]. Podle [41] se kachny ve výběhu drůbežárny chovaly stejně jako ve stejnou denní dobu dvou předcházejících dnů.
Husa domácí, husa čínská
Husa domácí je domestifikovanou formou husy velké (Anser anser), husa čínská vznikla v Asii domestifikací husy labutí (Anser cygnoides). U nás jsou nyní chovány oba tyto blízce příbuzné druhy, dokonce se i kříží a mají plodné potomstvo. Vzhledem k tomuto křížení a s ohledem na blízkou příbuznost obou druhů, v jejímž důsledku někteří chovatelé tyto druhy nerozlišují, nejsou ani zde tyto druhy rozlišeny. Lze tedy říci, že se během zatmění chované husy bez uvedení druhu a plemene chovaly stejně jako jiné dny ve stejnou denní dobu [41,63], respektive v době tří minut před maximální fází zatmění byly trochu neklidné, držely se v těsné blízkosti majitelů, ale dvě minuty po maximu se už opět pásly [40]. Sama pozorovatelka však tomuto zjištěnému chování nepřikládá velký význam.
Dravci (Falconiformes)
Podle [61] se během zatmění chovala klidně pozorovaná poštolka (Falco sp.). V ZOO Olomouc byl sledován ve voliéře sup bělohlavý (Gyps fulvus), nebyly zaznamenány žádné změny jeho chování [29]. Pozorovatelka [37] po ztišení všech ptáků během vrcholné fáze zatmění slyšela hlasové projevy blíže neurčeného druhu káně (Buteo sp.) 23 minut po maximu zatmění, ačkoliv hlasové projevy ostatních ptáků zaznamenala až 33 minut po maximu tohoto zatmění. O pozorování káně lesní (Buteo buteo) je pojednáno také níže v podkapitole "Porovnání časů reakcí různých živočišných druhů".
Hrabaví (Galliformes)
K dispozici jsou informace o představitelích tohoto řádu z domácích chovů, ve volné přírodě nebyli tito ptáci pozorováni.
Kur domácí
Kur domácí pochází pravděpodobně z kura bankivského (Gallus gallus), který byl v Indii domestifikován více než 3000 let př.n.l. Nyní existuje mnoho plemen kura domácího, pozorovatelé však tato plemena jmenovitě neuváděli. Lze říci, že slepice se během zatmění chovaly různě. Jejich chování zůstalo nezměněno podle [11,14,18,19,21,40,41,42,51,58,63]. Podle podrobného pozorování [30] slepice sice zachovaly svůj denní režim včetně poledního krmení a nebyly pozorovány žádné změny v jejich chování, nicméně ani jedna z osmi pozorovaných slepic nesnesla v den zatmění vejce. Pozorovatelé [14,42,51] nezaznamenali žádnou změnu v chování ani u kohouta, pozorovatelka [51] však sledování slepic a kohouta začala až cca 30 minut po maximu zatmění. Nezměněné chování slepic uvádějí sice také pozorovatelé [10], avšak kohout podle jejich pozorování někde v dálce po rozjasnění zakokrhal. Kokrhání kohouta uvádí také pozorovatelka [48], avšak jediného v celé vesnici. I pozorovatelé [20,86] uvádějí kokrhání kohouta, a to už v době šeření, respektive zešeření. Pozorovatel [70] z asi jeden kilometr vzdálené vesnice zaslechl několikeré zakokrhání kohouta několik minut před začátkem úplné fáze zatmění, v době, když už bylo zakryto více než 90 % slunečního kotouče. Zajímavé je, že právě v tu chvíli utichli ptáci na stromech v okolí pozorovatele. Pozorovatelka [7] uvádí, že slepice postávaly a kohouti z okolí kokrhali o závod, a to v době 32-12 minut před maximální fází zatmění. Vzhledem k blížící se frontě skončila dobrá viditelnost zatmění v tomto případě asi 7 minut před maximální fází, současně se zešeřením začalo pršet. Pozorovatelka [40] zaznamenala časté kokrhání kohoutů 11 minut po maximu zatmění. Toto velmi časté kokrhání při zvýšení intenzity světla považuje zmíněná pozorovatelka za jedinou významnou a neobvyklou reakci chované domácí drůbeže. Podle pozorování [24] se chovaly slepice způsobem, který u nich majitelkou nebyl nikdy zaznamenán, a to ani před bouřkou. Podle tohoto pozorování asi 12-13 minut po maximu zatmění byl hlavně kohout silně zmatený, lítal a kokrhal až přišel téměř o hlas, slepice lítaly, zalézaly do kurníku, ale ihned zase ven, byly zmatené a dělaly povyk. Kohoutí kokrhání bez bližšího upřesnění uvádějí také [34,64,76].
Pozorovatelka [4] sděluje, že slepice seděly venku pod keři jako sochy bez hnutí a zvuků, podobně podle pozorování [23] byly slepice před maximem zatmění uvnitř kůlny a chovaly se tiše. Podle pozorovatele [59] se slepice začaly houfovat, po krátké době se rozešly. Kurník byl v té době zavřený. Krátkodobou změnu chování zaznamenal také pozorovatel [32], podle něhož slepice po celou dobu zatmění normálně sbíraly trávu, pouze asi 3 minuty před maximem se shromáždily na jednom místě a trávu přestaly sbírat. Toto jejich změněné chování trvalo ale jen chvilku. Blíže nespecifikované zklidnění je uváděno také v pozorování [53]. Podle pozorovatelů [12] zůstaly slepice (celkem 3 kusy) na dvorečku, stály vedle sebe a jejich króóó, króóó, króóó naznačovalo, že se jim chce spát, podle majitelů reagovaly tedy tak, jako když jdou večer sedět do kurníku na hřadle. Po skončení úkazu rychle ožily, k čemuž asi pomohl také prudký a velmi vydatný déšť, který se po neuvěřitelně rychlém zatažení oblohy spustil asi osm minut po maximální fázi zatmění. Podle [33] šly slepice samy do kurníku jako večer. Pozorovatel [56] uvádí, že asi 8 minut před maximem tři z pěti pozorovaných slepic zalezly na bidýlko. Na snůšce pozorovaných slepic v den zatmění se zatmění neprojevilo, pozorovatel má však dojem, že v následujících měsících byla snůška slepic menší. Pro úplnost je vhodné zmínit pozorování [14], podle něhož se kuřata s kvočnou šla schovat do stáje a poté po necelé půlhodině si všechna kuřata sedla pod kvočnu jako před spaním, je ovšem nutno zdůraznit, že toto vše proběhlo ještě před začátkem zatmění.
Krocan domácí (Meleagris gallopavo f. domestica)
Krocan domácí (Meleagris gallopavo f. domestica) byl domestifikován z amerického krocana divokého (Meleagris gallopavo) Aztéky, do Evropy byl přivezen Španěly krátce po objevení Ameriky. Při sledovaném zatmění byl krocan domácí (Meleagris gallopavo f. domestica) pozorován pouze na dvou stanovištích, krůty na zatmění nereagovaly [19,30].
Krátkokřídlí (Ralliformes)
Podle pozorovatele [31] nebyli na pozorovacím stanovišti viděni ani slyšeni chřástali, představitelé čeledi chřástalovitých (Rallidae), přestože se na lokalitě vyskytují a bývají aktivní hlavně za šera a v noci. V plzeňské ZOO byli sledováni jeřábi královští (Balearica regulorum), ti v době zatmění strčili hlavy pod křídla stejně, jako kdyby měla přijít noc [87]. V Plzni bylo v té době zataženo.
Dlouhokřídlí (Lariformes)
Podle [71] byla úplná fáze slunečního zatmění doprovázena křikem zmatených mořských racků, tedy představitelů čeleďi rackovitých (Laridae) bez uvedení přesného druhu. Pozorovatelé [61] uvádějí, že se během zatmění pozorovaný blíže neurčený racek (Laridae) choval klidně. V ZOO Olomouc byl sledován ve voliéře racek stříbřitý (Larus argentatus), nebyly zaznamenány žádné změny jeho chování [29].
Měkkozobí (Columbiformes)
Pozorovatelé [69] během zatmění zaznamenali přelety ptáků, většinou blíže nespecifikovaných holubů (Columba sp.), od východu na západ a zpět, přičemž časy těchto přeletů pozorovatelé neuvádějí. Chování holubů (Columba sp.) popisují také pozorovatelé [63], podle jejichž informace během zatmění sledovaní ptáci ztichli a přestali létat, časové údaje jsou zmíněny výše v oddíle "Ptáci (Aves) obecně". Tamtéž je uvedeno pozorování [53], týkající se holubů domácích (Columba livia f. domestica). Tentýž druh sledoval pozorovatel [57], podle jehož informací létali holubi poněkud zmateně ze vzduchu na věž hlavní mnichovské katedrály, pozorovatel si však není jistý, zda lze toto chování dávat do souvislosti se zatměním. Podle [11] se holubi domácí (Columba livia f. domestica) při zatmění přestali ozývat a létat. Pozorování holubů doupňáků (Columba oenas) je zmíněno níže v podkapitole "Porovnání časů reakcí různých živočišných druhů".
Papoušci (Psittaciformes)
Podle pozorování [66] se blíže neurčený papoušek choval zcela normálně. Podle novinové zprávy [90] začal blíže nespecifikovaný druh papouška s příznačným jménem Mozart, umístěný šest let v Německu v jednom chotěbuzském hotelu, ve 12.20 SELČ spontánně pískat Malou noční hudbu rakouského hudebního génia. Je však nutno upřesnit, že zmíněné pískání se ozvalo již 22 minut před maximem zatmění a navíc toto trylkování předvedl uvedený papoušek již dříve několikrát, v inkriminovanou dobu navíc nevydalo ani hlásku asi třicet kanárků - řád pěvci (Passeriformes), rod kanár (Serinus) - sdílejících s tímto papouškem společnou klec. V Chotěbuzi bylo zakryto v maximu necelých 91 % slunečního kotouče.
Pozorovatel [5] uvádí, že samička blíže neupřesněného amazoňana (Amazona sp.) neprojevovala žádné známky neklidu, spíše pospávala, chuť k jídlu u ní zůstala zachována. Podle [10] byla sledovaná andulka - papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) potichu, což není žádné mimořádné chování. Jiný papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus) v kleci všechno prospal s hlavou pod křídlem [33], další papoušek téhož druhu usnul také podle pozorovatelů [61]. Blíže nespecifikovaní papoušci v zoologické zahradě se chystali ke spánku také podle informací slovenských masmédií [78]. Papoušci chovaní ve voliérách, bez uvedení přesného druhu, podle [47] zpočátku normálně zobali, 13 minut před maximální fází slunečního zatmění nezobali a 8 minut před maximem seděli na bidlech, byli klidní. Také v době maximálního zatmění nezobali, seděli na bidlech, a to strnule. Naopak podle [38] se agapornis Fišerův (Agapornis fischeri), nazývaný též papoušík Fišerův, asi 32 minut před maximální fází zatmění začal chovat "jako ze splašených vajec", křičel, létal po kleci, na jakýkoliv pohyb reagoval splašeně. Toto chování trvalo deset minut, potom papoušek ztichl, čtyřicet minut ani nedutal, nereagoval na hlas (jindy křičí) ani na pohyb, seděl v rohu klece a chvílemi se zdálo, že až usíná. Osmnáct minut po maximu slunečního zatmění se teprve ozval jeho křik jako reakce na hlasité kdákání slepic, které v tu chvíli přicházelo otevřeným oknem od nedalekého rodinného domku. O deset minut později už se začal tento papoušek chovat normálně. Jeho chování během slunečního zatmění bylo zcela neobvyklé, časově tomuto zatmění odpovídalo, popisovaná silná reakce na zatmění je však poněkud překvapivá jak s ohledem na umístění klece v místnosti, tak i s ohledem na počasí. Bylo pod mrakem s občasným deštěm, teplota venku 11°C; pro silnou oblačnost nebylo možné pozorovat zatmění přímo, ale jen jeho důsledky, které se projevily silným potemněním a zešednutím oblohy.
Sovy (Strigiformes)
Jedná se o řád ptáků aktivních za šera a v noci. Hlas sovy (Strigiformes), patrně puštíka (Strix sp.), byl zaznamenán v jediném případě [34]. Podle pozorovatele [31] nebyly na pozorovacím stanovišti sovy (Strigiformes) viděny ani slyšeny, přestože se na lokalitě vyskytují. Stejně tak [56] uvádí, že během zatmění nebyl slyšet hlas sýčka obecného (Athene noctua), přestože v srpnových dnech bývá po setmění na daném pozorovacím stanovišti dobře slyšet.
Svišťouni (Apodiformes)
Během vrcholícího zatmění bylo na vrchu Medlán na okraji Brna pozorováno několik lovících rorýsů obecných (Apus apus). Toto zjištění se jeví zajímavé především proto, že tito ptáci z Brna vymizeli již po 2.srpnu 1999 [31].
Srostloprstí (Coraciiformes)
V ZOO Olomouc byl sledován ve voliéře zoborožec kaferský (Bucorvus leadbeateri), žádná změna jeho chování nebyla zjištěna [29].
Šplhavci (Piciformes)
U strakapouda (Dendrocopos sp.) byl zaznamenán cca jednu minutu trvající poplašný pískot [6], ten však nastal 11 minut po maximální fázi zatmění a zdá se tedy pravděpodobné, že nesouvisel se zatměním. Další pozorování uvádí, že strakapoud (Dendrocopos sp.) pilně "pracoval" na švestce asi jeden metr nad zemí [9], toto zjištění však bylo učiněno 59 minut před maximální fází zatmění, pouhých 22 minut po začátku částečné fáze. Zajímavé pozorování [31] jsem uvedl již výše, podle něho se na rozdíl od ostatních ptáků ozývali strakapoudi velcí (Dendrocopos major) společně s volavkami popelavými (Ardea cinerea) z řádu brodivých (Ciconiiformes) svými kontaktními hlasy i během maxima slunečního zatmění.
Pěvci (Passeriformes)
Vrabci (Passer sp.) a vlaštovky obecné (Hirundo rustica) se přestali ozývat a létat podle [11], vlaštovky obecné (Hirundo rustica) přestaly létat také podle [63]. Pozorovatelé [12] uvádějí, že u vrabců (Passer sp.) ustalo jejich "čim čim" s prvním pozorovatelným stínem na slunečním disku. Podle [23] se vrabci (Passer sp.), vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a kosi černí (Turdus merula) před maximem zatmění chovali tiše, po maximu vylétli ze svých úkrytů a začali se opět ozývat, neklid nejevili. Pozorovatelka [19] naopak uvádí, že se vrabci (Passer sp.), kosi černí (Turdus merula) a rehkové (Phoenicurus sp.) při zatmění slétli na vysoký ořech a hlasitě pokřikovali, někteří byli v páru. Zajímavou informaci sděluje pozorovatelka [46], podle níž se přišel kos černý (Turdus merula), stejně jako každý večer před uložením ke spánku, vykoupat do napáječky pro ptáky. Vlaštovky obecné (Hirundo rustica) podle [21] poletovaly dost vysoko, naopak podle [14] létaly jako před večerem dost nízko a chytaly hmyz, pozorovatelka však nespecifikuje přesný čas tohoto zjištění. Pozorovatelka [17] uvádí, že se s počátkem šeření asi 12 minut před maximální fází zatmění objevily vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica), které v uvedené lokalitě obvykle přilétají až ve večerních hodinách, je však nutno podotknout, že v té době se také přiblížila dešťová fronta. Naopak z pásu totality z doby krátce před úplnou fází uvádí [35], že někam zmizely vlaštovky obecné (Hirundo rustica), které předtím stále poletovaly kolem. Pozorovatelka [18] sděluje, že vlaštovky obecné (Hirundo rustica) asi na 30 vteřin udiveně usedaly na vrcholové větve stromů a hledaly hmyz. Také v tomto případě se blížila fronta, v zenitu bylo sice skoro jasno, ale nad obzorem se již kupily dešťové mraky. Pozorovatelka [40] viděla kroužit hejno jiřiček obecných (Delichon urbica) po celou dobu zatmění, naopak podle [34] se asi 10 minut před maximální fází zatmění náhle ukryly všechny vlaštovky obecné (Hirundo rustica) a jiřičky obecné (Delichon urbica) do svých hnízd, když ještě chvíli před tím houfně poletovaly při krmení svých mláďat. Tentýž pozorovatel uvádí také informaci, že někam zmizel konipas bílý (Motacilla alba), pobíhající po náměstí, naopak u červenky obecné (Erithacus rubecula) uvádí, že ji náhlé zešeření vybídlo k zanotování její obvyklé večerní árie. Podle [53] odletělo hejno jiřiček obecných (Delichon urbica) z pozorovacího stanoviště 11 minut před začátkem úplné fáze zatmění; v uvedenou dobu však neodletěli všichni ptáci uvedeného druhu, některé jiřičky mimo uvedeného hejna zůstaly na stanovišti déle a ozývaly se ještě 4 minuty před začátkem totality. Návrat jiřiček byl zaznamenán 6 minut po skončení úplné fáze, je však vhodné podotknout, že zatímco před úplnou fází slunečního zatmění létalo hejno těchto ptáků téměř stále nad pozorovacím stanovištěm a jen zřídka mizelo za obzorem, po skončení úplné fáze naopak přelétalo nad lokalitou jen zřídka, v několikaminutových intervalech, mnohem častěji mizelo v dálce za obzorem. Chování jiřiček obecných (Delichon urbica) a sýkor koňader (Parus major) popisují pozorovatelé [63], podle jejich informace sledovaní ptáci během zatmění ztichli a přestali létat, časové údaje souhrnně pro všechny přítomné ptáky jsou zmíněny výše v oddíle "Ptáci (Aves) obecně". Nezměněné chování bylo zaznamenáno u sýkorek (Parus sp.), které se krmily po celou dobu zatmění [6]. Pozorovatelé [10] uvádějí, že sýkorky (Parus sp.) byly v maximu úplně zticha, později zase začaly vesele pípat. Podle [90] v době kolem největší fáze slunečního zatmění nevydalo ani hlásku zhruba třicet představitelů rodu kanár (Serinus), sdílejících v jednom z chotěbuzských hotelů společnou klec s blíže nespecifikovaným zástupcem řádu papoušků (Psittaciformes). Pozorování stehlíků obecných (Carduelis carduelis) bylo vykonáno jediné, sledovaní ptáci během slunečního zatmění vyzobávali slunečnice [21]. Podle [61] se blíže neurčený šoupálek (Certhia sp.) během zatmění choval klidně, stejně tak i brhlík lesní (Sitta europaea) a straka obecná (Pica pica), v době kolem maximální fáze zatmění se však ozvaly vrány obecné (Corvus corone).
O pozorování vlaštovek obecných (Hirundo rustica) a jiřiček obecných (Delichon urbica) je pojednáno také níže v podkapitole "Porovnání časů reakcí různých živočišných druhů". O směrech přeletů jiřiček obecných (Delichon urbica) a pravděpodobně také špačků (Sturnus sp.) a vrabců (Passer sp.) během zatmění je pojednáno výše v oddíle "Ptáci (Aves) obecně".
Savci (Mammalia)
Vačnatci (Marsupialia)
Představitelé čeledi klokanovitých (Macropodidae) byli sledováni v zoologické zahradě v Hluboké nad Vltavou, při zatmění Slunce nejevili žádný neklid a přijali náhlé šero se stoickým klidem [75].
Letouni (Chiroptera)
Většina pozorovatelů se o zástupcích řádu letounů (Chiroptera) vůbec nezmiňuje, obdrženo bylo pouze několik málo pozorování. Tato pozorování se týkají podřádu netopýrů (Microchiroptera) bez bližšího určení. Negativní pozorování [17] uvádí, že nevylétl netopýr, který sídlí za okenicí, také [31] uvádí, že netopýry nepozoroval, přestože se na lokalitě vyskytují. Pozorovatel [34] naopak uvádí, že ihned po setmění přelétl kolem něho malý netopýr, o létání netopýrů se zmiňují také [62]. O přeletu netopýrů se zmiňuje i zkušená pozorovatelka slunečních zatmění [85], a to v pásu totality při zatažené obloze a deštivém počasí. Konkrétní podmínky uvedená pozorovatelka popisuje tak, že při úplném zatmění a daném počasí nebyl zaznamenán typický soumrak, bylo stále zataženo, setmělo se náhle přímo zlověstnou tmou a s prvními slunečními paprsky se zcela rozednilo. Také pozorovatelka [51] uvádí, že se jí v jednu chvíli zdálo, jako kdyby mezi stromy v sadu viděla netopýra, nicméně tato pozorovatelka současně dodává, že to mohl být i třepotající se pták.
Primáti (Primates)
Reakce primátů (Primates) na zatmění Slunce byly sledovány v ZOO Olomouc [29]. Objektem podrobnějších pozorování byli siamang (Hylobates syndactylus), gibon černý (Hylobates concolor), lemur vari (Varecia variegata), lemur běločelý (Eulemur fulvus albifrons), lemur černý (Eulemur macaco macaco), dále zástupci čeledi kosmanovitých (Callithrichidae), konkrétně kosmani (Callithrix sp.) a tamaríni (Saguinus sp.). Siamang (Hylobates syndactylus) a gibon černý (Hylobates concolor) začali při počátku zatmění křičet a křičeli bez přestávky až do doby 7 minut před maximální fází zatmění, nutno však říci, že tito giboni se ozývají hlasitým křikem velmi často. V ZOO Olomouc nebyla dříve prováděna žádná pozorování mapující četnost nebo časovou posloupnost těchto projevů; je možné, že chování uvedených gibonů se zatměním Slunce souvisí, nelze to však přímo prokázat. U ostatních pozorovaných primátů nebylo změněné chování pozorováno.
Šelmy (Carnivora)
Chování šelem (Carnivora) při zatmění Slunce bylo sledováno v ZOO Olomouc [29]. Objektem podrobnějšího sledování byly hyeny, tedy zástupci čeledi hyenovitých (Hyaenidae) bez uvedení přesného druhu, dále dhoul (Cuon alpinus), lvi (Panthera leo), tygři (Panthera tigris), jaguáři (Panthera onca), levharti (Panthera pardus) a binturong (Arctictis binturong). Při pozorování dhoulů (Cuon alpinus) byly zaznamenány krátké hlasové projevy (kňučení) 22 minut před maximální fází zatmění. Takovéto kňučení nebývá jejich zcela běžným hlasovým projevem, ale občas se takto ozývají. Je možné, že chování dhoulů (Cuon alpinus) se zatměním Slunce souvisí, ale nelze to přímo prokázat. U ostatních vyjmenovaných zvířat nebylo změněné chování pozorováno.
Zvířata pozorovaná v zoologické zahradě v Hluboké nad Vltavou nejevila žádný neklid, podle [75] přijali náhlé šero se stoickým klidem jak představitelé podčeledi medvědů (Ursinae), tak i vlci obecní (Canis lupus). Také podle [89] a upřesňující informace [53] nebylo v téže zoologické zahradě pozorováno mimořádné chování u takových nočních lovců, jako jsou rysi ostrovidi (Lynx lynx) a vlci obecní (Canis lupus).
Pes domácí (Canis lupus f. familiaris)
V současné době existuje přes 400 plemen psa domácího. Tato plemena se vyvíjela zřejmě z různých druhů asijských a evropských vlků, není však vyloučena ani účast šakalů a kojotů při křížení s již ochočenými zvířaty. Tento proces byl v podstatě ukončen asi 8000 let př.n.l.
Chování psů při zatmění Slunce bylo popisováno poměrně často. Velké množství psů na zatmění vůbec nereagovalo [2,3,10,11,14,16,17,18,19,21,23,51,63], v případě [63] nereagovali psi ani na jednom ze tří pozorovacích stanovišť. Jednalo se o trpasličího pudla [3], dvouletou brazilskou filu [23], sedmiletého dlouhosrstého jezevčíka [23], tříletou fenu německého ovčáka [23] a další blíže nepopsané německé ovčáky [14,21,51]. Žádná reakce u německého ovčáka a psa plemene mops nebyla zaznamenána ani pozorovatelkou [9], ta však svoje pozorování ukončila téměř půl hodiny před maximální fází. Také podle pozorovatelky [13] byly dvě feny boxera klidné, pouze v době kolem maximální fáze pobíhaly se zájmem kolem pozorovatelů, kteří se v té době dívali na Slunce se svářečskými kuklami na hlavě. Je zde jistý náznak jevu, o kterém se zmiňují i někteří další pozorovatelé [63,66] - živočichové a obzvláště psi byli mnohdy ovlivněni více nervozitou a chováním lidí ve svém okolí než vlastním zatměním Slunce. Ostatně pozorovatelka [47] uvádí, že byla zatměním rozrušena víc než zvířata.
Další reakce výše uvedených fenek [13] spočívala v jejich usnutí těsně po skončení celého slunečního zatmění, tedy částečné fáze, což může být náhoda, může zde být také určitá souvislost se zmenšením či ukončením pozorovatelské aktivity přítomných lidí, majitelů zmíněných fenek. Také v některých dalších případech se psi chovali klidně, zřejmě zcela normálně. Pozorovatel [5] uvádí, že desetiletý pes plemene Cavalier King Charles Spaniel neprojevoval žádné známky neklidu, spíše pospával, chuť k jídlu si zachoval. Podle pozorovatelky [46] pes klidně a pohodlně odpočíval, podle pozorovatelky [24] jeden ze psů, patnáctiletý kříženec ovčáka, neustále zíval a pospával, také další pozorovatelka [47] uvádí u dvou fenek německého ovčáka úplný klid, zpočátku doprovázený spánkem. Celé zatmění prospal také jeden z ovčáků sledovaných pozorovatelkou [51], další ovčák sledovaný touto pozorovatelkou kňoural po celou dobu zatmění na sousedovu fenku, v obou případech se jedná o zcela normální chování sledovaných psů. Zcela normálně se chovala i zmíněná sousedova fenka a také další pozorovaný pes. Spal také jeden ze psů sledovaných pozorovateli [63], v danou denní dobu tak ale činí i jindy. V některých jiných popisovaných případech však může být pozorovaný klid jistou nepatrnou reakcí na sluneční zatmění. Zklidnění bez hnutí jako socha uvádí pozorovatelka [4], absolutní klid, větší než je u ní obvyklé, uvádějí u sledované osmileté fenky dlouhosrstého jezevčíka pozorovatelé [20]. Tato fenka těsně před maximem zatmění dokonce pospávala. Někteří psi naopak jevili nervozitu či neklid. Pozorovatelka [21] uvádí u jednoho ze dvou pozorovaných psů, menšího křížence, zpočátku lehkou nervozitu, druhý pes, vlčák, ovšem na sluneční zatmění vůbec nereagoval. Pozorovatel [1] informuje, že jeho pes, kříženec pražského krysaříka s jezevčíkem, přišel 15 minut před maximální fází zatmění domů ze zahrádky, jevil v té době neklid, měl stažené uši a ocas stažený mezi nohy. Deset minut před maximem slunečního zatmění zalezl tento pes do pelíšku a dvě minuty před maximem zalehnul u svého pána, na zahrádku se vrátil 20 minut po maximální fázi zatmění. Pozorovatel [56] uvádí, že jeho čtyřletý pes plemene dalmatin byl nervózní, zkroušený už hodinu předem, ocas měl ztažený pod sebe, mezi nohy. Také [89] uvádí, že v době zatmění a současně probíhajícího lijáku měl pes ocas stažený mezi nohy a svému majiteli se zdál rozrušený. Pozorovatelka [33] popisuje dva psy, kteří se chovali tiše a klidně, ale nevzdalovali se od svých majitelů a tiskli se jim k nohám. Také pozorovatel [34] informuje, že psi složili hlavy k nohám svých pánů, sedících v malé venkovní restauraci a sledujících zatmění. Pozorovatel [49] uvádí, že pětiletá fena plemene slovenský kopov zalezla 7 minut před maximální fází zatmění do kouta v kuchyni, což je její oblíbené místo, na povel nereagovala, ožila 28 minut po maximu, šla ven k misce a žrala. Podle [24] jindy veselá osmiměsíční fena dobrmana při zatmění zalézala do boudy, byla bojácná a párkrát zakňučela. Podle [55] zalezl pětiletý kříženec jezevčíka s neznámým plemenem asi 20 minut před maximem slunečního zatmění venku pod lavici, vylezl 20-30 minut po maximu, přitom na něm bylo po celou uvedenou dobu vidět, že se bojí. Pozorovatelka [42] uvádí, že jejich fenka v domě neustále chodila za svými majiteli, naopak ven před dům s nimi nešla a prosícím štěkáním se dožadovala jejich návratu. Toto chování je u sledované fenky neobvyklé, neboť za normálních podmínek bývá neustále venku. Podle [32] byl pes zpočátku klidný, 18 minut před maximální fází zatmění se schovával do boudy a přišel i do domu, projevoval určitou nejistotu a v podstatě se choval podobně jako před bouřkou, nepobíhal však po dvoře. Nejvýraznější rozdíl oproti obvyklému chování byl přitom v jeho příchodu do domu, neboť tam má přístup pouze při bouřce, nyní však do domu přišel také, aniž by slyšel jediné zahřmění. Bylo polojasno s místy hustými mraky, slunce bylo viditelné. Tři minuty před maximem zatmění však pes již seděl či ležel na prahu domu, byl klidný a díval se ven, o čtvrt hodiny později, tedy 12 minut po maximu, byl klidný, už se neschovával, normálně pobíhal po dvoře. Pes byl tichý a neklidný také v případě pozorování [7], v daném případě ale jeho chování mohla ovlivnit blížící se dešťová fronta; dobrá viditelnost zatmění skončila zhruba 7 minut před maximální fází, začalo pršet současně se zešeřením. Za zmínku stojí pozorování [39], podle něhož ráno před zatměním probudila fenka neurčitého křížence majitelku tím, že se drala pod postel, což činí pouze při bouřce, ta však nebyla. Po chvilce přemlouvání fenka vylezla a potom se už chovala obvyklým způsobem. Je otázka, zda se jednalo o náhodu, nebo zda tato fenka reagovala na nějaký projev nervozity a neklidu ve svém okolí.
Bylo zaznamenáno i vytí [17,36,60,83,88,92] a štěkání [17,31,36,40,66,82,83] psů. Podle [31] se pes rozštěkal čtyři minuty před maximální fází zatmění, [82] uvádí z doby totality štěkání zděšených psů, pozorovatelka [40] se zmiňuje pouze o občasném štěknutí psa bez jakéhokoliv vytí a bez žádných mimořádných projevů. Podle [36] štěkající psi začali výt 5 minut před začátkem úplné fáze zatmění, přestali výt a začali opět štěkat asi 3 minuty po skončení úplné fáze. Pozorovatel [83] uvádí štěkot a vytí psů z okolních stavení horských hotelů, a to při zmenšování slunečního kotouče ještě před totalitou. V plzeňském psím útulku nepustili ošetřovatelé psy do společného výběhu z obavy, aby se během zatmění nervali; všech 95 psů zůstalo klidných, pouze dva si zavyli na Měsíc dočasně zakrývající sluneční kotouč [92].
Podle pozorovatelů [66] hledal pes, naučený jíst žrádlo k večeru, své obvyklé večerní jídlo už v odpoledních hodinách. Tito pozorovatelé se zmiňují také o rozrušení psa v důsledku lidského netrpělivého chování a věčného zírání na nebe, u některých psů uvádějí obvyklé chování včetně štěkání.
Z obdržených informací není možné určit závislost reakce psů na vnějších podmínkách, zřejmě nejdůležitější je individualita každého jednotlivého psa. To potvrzuje také skutečnost, že se v některých případech rozdílně chovali různí psi ve stejné nebo blízké lokalitě. V katastru stejné obce (Újezd nad Zbečnem) byla vykonána pozorování [17] a [49], přičemž bylo zaznamenáno chování psů od zalezení na oblíbené místo v kuchyni a nereagování na povel [49] přes nezměněné chování [17] až po štěkání a vytí [17]. V plzeňském psím útulku byla téměř stovka psů klidná, pouze u dvou psů bylo slyšet vytí [92]. V případech [21,24] se dokonce ve stejných podmínkách chovali rozdílně různí psi téhož pána. Jak již bylo uvedeno výše, podle [21] se ovčácký pes choval zcela normálně, zatímco menší kříženec téže pozorovatelky projevoval zpočátku lehkou nervozitu. Podle [24] patnáct let starý kříženec ovčáka neustále zíval a pospával, zatímco osmiměsíční fena dobrmana zalézala do boudy, projevovala nezvyklou bojácnost a dokonce několikrát zakňučela. Nelze přitom jednoznačně říci, jakou roli v reakcích na sluneční zatmění hraje plemeno psa, mnozí pozorovatelé ostatně plemeno ani neuvedli.
Kočka domácí (Felis silvestris f. catus)
Kočka domácí (Felis silvestris f. catus) byla domestifikována přibližně před 5000 lety nejprve v Mezopotámii, později i na území dalších států. Jejími předky byly skupiny kočky divoké (Felis silvestris), a to zejména africká kočka plavá (Felis silvestris lybica), indická kočka stepní (Felis silvestris ornata) a také kočka středoasijská (Felis silvestris caudata).
Většina koček na zatmění Slunce vůbec nereagovala [2,10,11,14,18,21,58,63], přičemž pozorovatelé [63] uvádějí toto zjištění ze dvou míst pro kočku a z dalšího místa pro kocoura. Podle pozorovatelů [61] se kočky v době kolem maximální fáze zatmění začaly otírat o nohy, nicméně toto dělají dost často v průběhu celého dne. Pozorovatel [15] uvádí, že kočka celou dobu pozorování prospala, což dělává při dešti a bouřce. Protože bylo zataženo jenom s malým protrháváním oblačnosti a blížila se bouřka, mohlo být chování kočky ovlivněné tímto počasím. Podle pozorovatelky [43] se kocour, velmi živý a vnímavý, dožadoval v den zatmění vypuštění z chaty již asi ve 4 hodiny ráno. Uvedený kocour se vrátil zpátky asi v 9 hodin 30 minut, tedy skoro dvě hodiny před začátkem částečného zatmění, zalehl na křeslo v chatě a bez probuzení s pevně zavřenýma očima spal nepřetržitě a spokojeně asi do 19 hodin, tedy do doby přibližně 5 hodin po skončení celého částečného zatmění. Popsaný jev nepatří k běžnému chování daného kocoura, nutno však podotknout, že uvedený kocour nervózní nebyl, prostě všechno prospal. Klidná byla i kočka podle pozorovatele [32], ta se zpočátku klidně vyhřívala na slunci, později, konkrétně 18 minut před maximální fází zatmění, se schovala do stínu a klidně tam ležela. Poléhávání dané kočky je zcela obvyklé, majitel se pouze pozastavuje nad skutečností, že kočka zalezla do stínu venku, zatímco pes dal ve stejné době přednost boudě, případně domu. Nezvyklé chování popisuje pozorovatelka [39], podle níž jinak nebojácný kocour při zatmění nechtěl ven a po krátkém vyvenčení se mňoukáním dožadoval návratu domů. Návrat kočky domů uvádí také pozorovatelka [46]. Podle pozorovatelů [69] byl kocour zpočátku klidný, ovšem čím více se šeřilo, tím více se u něho projevoval neklid, až nakonec utekl. Oblačnost přitom prodělávala výraznou změnu, na začátku a konci zatmění bylo jasno, v době maximální fáze bylo zataženo těžkými mraky a padaly vodní srážky v podobě velkých kapek.
Chudozobí (Xenarthra)
V pražské ZOO byli aktivní představitelé čeledi mravenečníkovitých (Myrmecophagidae); zatímco v poledne obvykle spí, při zatmění chodili nervózně po kleci, kroužili po ní jako šílení [79,80].
Lichokopytníci (Perissodactyla)
V pražské zoologické zahradě při špatném počasí na zatmění Slunce nereagovala ani tak plachá zvířata, jako jsou koně Převalského (Equus przewalskii) [79,80]. V zoologické zahradě Olomouc byly podrobněji sledovány zebry (Equus sp.), změna chování u nich nebyla zjištěna [29]. Podle slovenských masmédií se v zoologické zahradě chystaly zebry (Equus sp.) ke spánku [78].
Hrabáči (Tubulidentata)
V pražské ZOO byli nezvykle aktivní hrabáči (Orycteropus afer), přestože jsou to noční živočichové a přes den obvykle spí [79,80].
Sudokopytníci (Artiodactyla)
Jediná informace o volně v přírodě žijících představitelích řádu sudokopytníků (Artiodactyla) se týká jelena lesního (Cervus elaphus), často nazývaného zavádějícím synonymem jelen evropský. Podle vyjádření pracovníků Výzkumného ústavu živočišné výroby jeleni na zatmění Slunce nijak viditelně nereagovali, a to ani jeleni volně žijící u Dobříše, ani jeleni chovaní experimentálně [79]. V pražské ZOO na zatmění nereagovala ani tak plachá zvířata, jako jsou jeleni lyrorozí (Cervus eldii) nebo adaxové (Addax nasomaculatus), bylo však špatné počasí [80]. V zoologické zahradě Olomouc byli podrobněji sledováni oryxové jihoafričtí (Oryx gazella gazella) a velbloudi dvouhrbí (Camelus ferus f. bactrianus), u žádného z těchto zvířat nebylo pozorováno změněné chování [29].
Prase domácí (Sus scrofa f. domestica)
Prase domácí (Sus scrofa f. domestica) bylo vyšlechtěno v průběhu posledních pěti tisíc let z prasete divokého (Sus scrofa). Při zatmění Slunce bylo zaznamenáno chrochtání jednoho prasete domácího (Sus scrofa f. domestica), a to v době, kdy byl již úbytek světla patrný [20]. V odchovnách prasat byl klid [89].
Koza domácí (Capra aegagrus f. hircus)
Jedná se o nejstaršího domestifikovaného přežvýkavce, potomka kozy bezoárové (Capra aegagrus). Podle [10,21] nejevily pozorované kozy domácí (Capra aegagrus f. hircus) žádné mimořádné chování. Podle pozorovatelky [7] kozy ležely a byly klidné, dobrá viditelnost zatmění při tomto pozorování skončila zhruba 7 minut před okamžikem maximální fáze, přiblížila se dešťová fronta a se zešeřením začalo pršet. Také pozorovatelka [14] popisuje, že kozy s kůzlaty klidně ležely a přežvykovaly, schované pod kůlnou.
Ovce domácí (Ovis ammon f. aries)
Tato zvířata pocházejí původně z Přední Asie, byla vyšlechtěna řada plemen. Ovce, ležící klidně ve stínu, v době maximální fáze slunečního zatmění nečekaně vstaly, velice silně bečely, začaly se pást a pobíhat, o chvíli později při narůstající intenzitě slunečního svitu se opět uklidnily a ulehly [50]. Toto jejich chování bylo pozorováno při slunečném počasí. Podle jiného pozorování [84] při zatažené obloze a jemném mrholení ovce ani v době úplného zatmění na tento úkaz nijak nereagovaly a chovaly se, podle vyjádření pozorovatelky, stále stejně tupě.
Tur domácí (Bos primigenius f. taurus)
Současná plemena tura domácího mají společného předka, pratura neboli tura divokého (Bos primigenius). K domestifikaci prvních zvířat došlo před více než 8000 lety v Asii. Pozorovatelé reakcí živočichů při sledovaném zatmění Slunce v srpnu 1999 se zmiňují o turu domácím (Bos primigenius f. taurus) jako o "kravách", obvykle bez rozlišení krav a býků. V dalším textu bude použitá stejná terminologie.
Tři pozorovatelé sledovali pasoucí se krávy v pásu totality, na třech různých místech v oblasti rakouského Schneebergu. Pozorovatelka [33] konala svoje pozorování ve výšce 1880 m.n.m. za větrného a oblačného počasí, při teplotě cca 15° C. Vítr hnal nízkou hustou oblačnost ze západu nebo severozápadu, tedy z vrcholků Schneebergu, v době úplného zatmění bylo mraky zakryto 90 % oblohy. Za těchto klimatických podmínek, na volném prostranství na horské louce ohraničené klečí, byla sledována stáda zřejmě celoročně zde ustájených krav. Krávy se mohly volně pohybovat po oblasti, samy bez psů a bez honáků. Pozorována byla dvě stáda po 10-15 kusech, dobytek vesměs ležel a přežvykoval, byl naprosto klidný a choval se tiše. Takto se pozorovaná zvířata chovala po dobu zatmění od jeho počátku až do úplné fáze. Když se Slunce opět začalo odkrývat, tedy krátce po skončení úplné fáze zatmění, zhruba polovina dobytčat se postavila, vymočila a vykálela a zdálo se, že se chystá k návratu k ustájení - stáje byly postaveny ve směru, kterým se dobytek zvolna přesouval. Sluneční svit se s přibývajícím časem zintenzivňoval, zvířata se v této situaci opět zastavila a začala se popásat. Pozorovatelka k popsanému zjištění dodává, že po vztyčení dobytčat zjistila, že více z nich je býků.
Další pozorovatelka [44] prováděla svoje pozorování ve stejné oblasti ve výšce 2076 m.n.m. (Hochschneeberg, Klosterwappen). Stádo asi deseti krav se v poklidu páslo až do začátku úplné fáze zatmění, během úplné fáze se celé stádo přestalo pást a ulehlo, po skončení úplného zatmění (začala se zvyšovat intenzita osvětlení) se jen dvě krávy zvedly a znovu pásly, ostatní apaticky ležely a u některých se dokonce zdálo, že mají přivřené oči. Další podobně velká stáda krav byla touto pozorovatelkou sledována při sestupu z hor, v prvním stádě asi 13 minut po skončení úplné fáze zatmění všechny krávy ležely, ve druhém asi 28 minut po skončení úplné fáze zhruba polovina krav ležela a polovina se pásla, ve třetím stádě asi 1 hodinu 13 minut po skončení úplné fáze zatmění se krávy chovaly pravděpodobně zcela běžným způsobem. Pozorovatelka dodává, že nezná chování krav v horských oblastech za normálních podmínek, rozhodně však nabyla dojmu, že v době úplné fáze byly krávy zatměním ovlivněny. Je možné dodat, že v době úplné fáze nebylo Slunce pro velkou oblačnost vidět, fáze těsně před totalitou a fáze těsně po ní však viditelná byla.
Třetí pozorovatelka [45] za stejného počasí (ráno v podhůří Alp sychravo, foukal slabší vítr, poprchávalo, během dne se zamračená obloha začala protrhávat a přestalo poprchávat, vítr byl pouze chvílemi) a ve stejné oblasti (hora Schneeberg) pozorovala ve výšce 1795 m.n.m. (Berghaus Hochschneeberg, nedaleko Puchbergu) stádo dvanácti krav. Hlasité zvonění jejich zvonců, které měly přivázané na krku, bylo slyšet až do začátku úplného zatmění Slunce. Už 13 minut před začátkem úplné fáze zatmění bylo ale zaznamenáno postupné ustávání zvuku těchto zvonců, v době maxima zatmění nebyl slyšet zvonec ani jediný. Devět minut před začátkem úplného zatmění se většina krav přestala pást, tyto krávy pouze stály a koukaly do neznáma. Čtyři minuty před začátkem úplné fáze slunečního zatmění se krávy staly netečnými, jakoby je nic nezajímalo, nepásly se. Pouze jedna kráva, jediná, která od začátku sledovala pozorovatele, si lehla a stále se dívala směrem k pozorovatelům. Na konci úplné fáze zatmění nevydávaly krávy žádný zvuk ani nedělaly prudší pohyby, nepásly se, většina z nich ležela. Při zpáteční cestě 28 minut po skončení úplné fáze zatmění míjela pozorovatelka tři jiná menší stáda krav včetně býka, tato stáda se v klidu pásla.
Další pozorování jsou z území České republiky. Podle vyjádření zootechničky zemědělského družstva se krávy po celou dobu zatmění chovaly naprosto klidně a dojivost zůstala na normálu [76]. Ředitel jiného zemědělského družstva uvádí, že i v jejich kravínech byl klid [89]. Také podle pracovníků Výzkumného ústavu živočišné výroby krávy s telaty na pastvě na zatmění nijak nereagovaly [79]. Stádo krav (nikoliv býků) pozoroval také [54], tyto krávy se pásly, v době asi 10 minut kolem maxima přestaly žrát, zvedly hlavu od země a nehybně stály. Nevydávaly žádné neobvyklé zvuky. Během tohoto pozorování bylo zataženo, v době maxima slunečního zatmění skoro zataženo. Pozorování po dešti při oblačné obloze prováděla pozorovatelka [40], z asi jeden kilometr vzdálené pastviny zaznamenala bučení krav. Bylo to při příchodu na pozorovací stanoviště 19 minut před maximem zatmění, v té době již byla zjevně nižší intenzita světla. Další zmínka o těchto kravách je z doby jedné minuty po maximu zatmění, krávy nebyly slyšet. O deset minut později krávy opět bučely. Bučení krav na daném stanovišti bývá slyšet i v době mimo zatmění.
Hlodavci (Rodentia)
Podle [61] se pozorovaná veverka obecná (Sciurus vulgaris) chovala během zatmění klidně. Více pozorování hlodavců není k dispozici.
Zajíci (Lagomorpha)
Králík domácí (Oryctolagus cuniculus f. domesticus) plemene zakrslý beran během zatmění svoje chování nezměnil [8]. Stejně tak svoje chování nezměnili ani další králíci bez udání jejich plemene [11,30,40,63,66], pouze informace [67] uvádí, že jsou králíci ospalí, a pozorovatelé [64] zaznamenali neklid jednoho z deseti chovaných králíků.
Porovnání časů reakcí různých živočišných druhů
Pouze několik pozorování umožňuje vzájemně srovnat časy reakcí různých živočišných druhů na stejném pozorovacím stanovišti, převážně se jedná o různé druhy ptáků (Aves). Zajímavé pozorování uskutečnil [53]; přestože již bylo uvedeno výše, je vhodné ho na tomto místě zopakovat. Krátce před úplnou fází zatmění pozorovatel zjistil, že hejna tří různých druhů ptáků odlétají naprosto stejným směrem, pravděpodobně k blízkému městu. Jako první odletěli holubi domácí (Columba livia f. domestica), a to 12 minut před začátkem úplné fáze zatmění, 8 minut poté, co si pozorovatel uvědomil výrazné šeření. Už o jednu minutu později stejným směrem odletělo hejno jiřiček obecných (Delichon urbica) a o necelé dvě minuty později hejno dalších, blíže neurčených ptáků z řádu pěvců (Passeriformes). Pozorovatel [70] zaznamenal ztišení ptáků na okolních stromech několik minut před začátkem úplné fáze zatmění, když Slunce bylo již zakryté více než z 90 %, současně v tutéž chvíli zaznělo z nedaleké vesnice několikeré zakokrhání kohouta. Přestože zpráva neobsahuje přesné časové údaje ani přesné určení druhu ztišených ptáků, je uváděná časová shoda poměrně zajímavá, tím spíše, že ztišení ptáci a kokrhající kohout se nenalézali na naprosto stejném místě, ale ve vzdálenosti nejméně několika stovek metrů od sebe. Podobně uvádí pozorovatel [56] asi 8 minut před maximem zatmění zalezení tří z pěti sledovaných slepic na bidýlko a současně začátek ztišení volně žijících ptáků bez určení jejich druhu. Toto ztišení probíhalo pozvolna, v době maxima bylo úplně ticho. Naopak pozorovatelka [40] popisuje časté kokrhání kohoutů 11 minut po maximu, když částečné ztišení drobných blíže neurčených ptáků skončilo už dvě minuty po maximu sledovaného zatmění.
Pozorovatel [25] popisuje obnovení normálního chování čápů bílých (Ciconia ciconia) asi jednu minutu po skončení úplné fáze zatmění, obnovení normálního chování bělásků, tedy blíže neupřesněných zástupců čeledi běláskovitých (Pieridae) asi dvě minuty po skončení úplné fáze a pomalé opětovné ozývání ptáků (Aves) bez udání přesného druhu šest minut po skončení úplné fáze slunečního zatmění. Při odeznívání zatmění na Košárských loukách u Lanžhotu zaznamenával pozorovatel [31] přelety prvních ptáků po útlumu jejich aktivity. Jako první začaly nad loukami opět lovit hmyz vlaštovky obecné (Hirundo rustica), a to 9 minut po maximu zatmění, 11 minut po maximu přeletěla řeku Dyji káně lesní (Buteo buteo), ta pak o 7 minut později letěla zpět, 16 minut po maximu vyletěli od Zaječího jezera tři čápi černí (Ciconia nigra) a pomalu letěli nad Dyjí k jihu, 23 minut po maximu zatmění vyletěli také od Zaječího jezera dva holubi doupňáci (Columba oenas), 25 minut po maximu kroužilo nad loukami 10-15 čápů černých (Ciconia nigra). O dalších 23 minut později pozorovatel přímé pozorování ukončil, od západu se v té době začalo zatahovat. K počtu čápů černých (Ciconia nigra) pozorovatel dodává, že se na lokalitě v den zatmění zdržovalo větší hejno těchto ptáků: 49 minut před maximem zatmění pozorovatel sledoval 13 ptáků a později odpoledne, 4 hodiny a 38 minut po maximu zatmění, tedy 3 hodiny a 16 minut po jeho skončení zaznamenal minimálně 33 čápů černých (Ciconia nigra).
Z uvedených pozorování lze soudit na časy počátků a konců reakcí jednotlivých druhů ptáků, bohužel se ale jedná o zcela ojedinělá pozorování tohoto typu při sledovaném zatmění a tak získané poznatky není možné ověřit dalšími pozorováními v rámci popisovaného experimentu. Z tohoto důvodu není zcela jasné, nakolik jsou zjištěné poznatky platné obecně, nakolik jsou ovlivněné náhodou a nakolik výběrovým efektem, tedy konkrétní polohou pozorovatelů a podmínkami na jejich pozorovacích lokalitách.
Diskuse
Chování živočichů při zatmění Slunce zkoumalo v minulosti mnoho vědců a vědeckých týmů, určitý přehled těchto výzkumů uvádí např. (WARD 1980). Rozsáhlé výzkumy byly prováděny v Polsku (ZIRKER 1995), ty se navíc týkaly právě evropských živočišných druhů. Podle závěrů těchto polských výzkumů se jednotlivé živočišné druhy zjevně liší v citlivosti na podnět, což se potvrdilo i v popisovaném experimentu. Jak vyplývá z výše uvedených výsledků, byla pozorována brzká reakce včel medonosných na zatmění a také řada dalších druhů hmyzu na zatmění reagovala, volně v přírodě žijící ptáci také na zatmění většinou reagovali, a to obvykle až těsně před maximem zatmění, zatímco u savců v mnohem větší míře žádné reakce zaznamenány nebyly, u některých pozorovaných živočišných druhů nebyly pozorovány reakce vůbec žádné. Je ovšem nutné si uvědomit, že jednotlivé v textu popisované reakce konkrétních živočichů závisely na konkrétních podmínkách na stanovišti, přičemž zvláště počasí bylo velice složité a mnohdy nepříznivé. Vzhledem k těmto podmínkám a k nedostatečnému počtu zpracovávaných informací nebylo možné při vyhodnocování experimentu hodnověrným způsobem využít statistických metod, a tak konstatování o shodě se závěry polských badatelů zůstávají víceméně na obecné úrovni, a to na základě všeobecného přehledu výše popsaných reakcí pozorovaných živočichů.
Další závěr polských badatelů říká, že reakce každého živočišného druhu napodobují jejich reakce při skutečném soumraku, což se při popisovaném experimentu potvrdilo pouze v několika případech. Živočichové mnohdy na zatmění Slunce vůbec nereagovali, což mohlo být způsobeno nejenom objektivní reakcí daného živočišného druhu na zatmění obecně, ale také špatným počasím při popisovaném zatmění a samotným průběhem tohoto zatmění, které se ukázalo ve své úplné fázi mimořádně jasné. Kromě toho v poledních hodinách se dalo očekávat menší narušení biologických rytmů zkoumaných živočichů v porovnání s předchozími jinak srovnatelnými zatměními, probíhajícími v dřívějších dopoledních či pozdějších odpoledních hodinách. Pozorované reakce živočichů na zatmění Slunce v některých případech také nelze označit za objektivní a přirozené, podle několika zpráv totiž sledovaná domácí zvířata reagovala více na neobvyklé chování a jistou nervozitu svých majitelů či ošetřovatelů než na vlastní zatmění. I přes výše uvedené skutečnosti bylo v několika případech zaznamenáno výrazné chování živočichů stejné jako při večerním soumraku, v některých z těchto případů však není zcela jisté, zda se jedná skutečně o reakci na zatmění nebo zda jde pouze o náhodu.
Řada majitelů domácích zvířat zaznamenala skutečnost, že se jimi sledovaná zvířata při zatmění Slunce chovala podobně jako při bouřce. V některých případech se bouřka skutečně blížila, v dalších případech ale počas
Autor článku: Antonín Dědoch
Aktualizace: 10. 10. 2007
