Západočeská pobočka

„Světelné znečištění je nepříjemné, škodlivé, zbytečné a velmi drahé“

Co je to světelné znečištění?

Světelné znečištění je světlo, rozptýlené v ovzduší. Jde zejména o světlo, které svítí nahoru - čím víc je v atmosféře nečistot, například prachových částeček, tím víc se na nich toto světlo rozptyluje. Proto ve městech sice vidíme spoustu světla všude kolem sebe, ale nevidíme například hvězdy nad námi.

Už se Vám to určitě stalo. Stáli jste v noční krajině a ukazovali za kopce na světelné bochánky nad obzorem. Lidská sídla lze za noci snadno vystopovat. Obloha nad nimi je světlá, protože se umělé světlo rozptyluje v ovzduší. Zdrojem tohoto světla je nevhodné osvětlení, tedy to, které svítí do horního poloprostoru, tedy nikoliv pouze dolů.

Přestože by člověk mohl za dobrých podmínek pouhým okem pozorovat asi tři a půl tisíce hvězd, lze spatřit na noční obloze velkoměsta sotva čtyři sta. Není vyloučeno, že nad městy jednou „zhasne“ i poslední z nich. Příčinou je stále větší množství umělého světla.

Pojem světelného znečištění patří do lidského slovníku již mnoho desítek roků. V posledních deseti letech patří v některých zemích už i do slovníku zákonodárců. Těch nepříjemností, způsobovaných zbytečně vysvíceným umělý světlem, kterého stále přibývá nejenom u nás, ale na celé zeměkouli, je samozřejmě víc. A právě astronomové nejčastěji přicházejí s návrhy omezit nějakým způsobem světelné znečištění, začít regulovat svícení, protože právě oni jako první poznají, že z oblohy zdánlivě mizí hvězdy. Je totiž světlejší a ty slaboučké tečky už se na ní neprosadí. Ale astronomie a hvězdná obloha jsou v tomto případě takřka poslední v řadě.

Kam zmizela obloha, aneb lidské dílo se představuje Reklama nebo ozdoba na úkor přírody?
Kam zmizela obloha, aneb lidské dílo se představuje. Reklama nebo ozdoba na úkor přírody?

Komu to vadí? A vadí to vůbec někomu?

Světlo se přeci lidem líbí. Cítí se při něm také bezpečněji. A přesto - je tu spousta „nespokojenců“. Světelné znečištění nevadí totiž pouze hvězdářům. Mnohem důležitější jsou zbytečná omezení a obtěžování nás všech. Špatné lampy svítí do očí chodcům a řidičům, kteří vlivem oslnění vidí špatně na cestu a volají po ještě silnějším osvětlení, které ale ještě více oslňuje. Nedostatek tmy v noci narušuje život mnoha organismů v přírodě i spánek lidí. Lékaři se vážně zabývají tím, že nedostatek tmy ve spánku vede ke zvýšenému výskytu onemocnění rakovinou, protože před nádory chrání melatonin, který se v těle tvoří jen potmě. Světlo, které zbytečně svítí na oblohu, také zbytečně platíme. 

Uvádí se, že ve Spojených státech amerických jde na svícení do vzduchu, resp. do směrů, kde to vadí lidem a přírodě, ročně jedna miliarda dolarů. Je tu ale i celoplanetární problém. Zbytečné svícení svým nárokem na výrobu elektřiny nepřímo přispívá ke zvyšování podílu skleníkových plynů v atmosféře a tím ke globálnímu oteplení.

Noční mapy naší planety Noční mapy naší planety
Noční mapy naší planety - krása nebo ostuda lidstva?

Není třeba zhasínat, jen svítit tam, kam je skutečně potřeba

Nejde o to zhasnout. Jde o to svítit účelněji. Základní princip je zcela prostý: lampy mají svítit jen tam, kam je to potřeba – tedy dolů pod sebe, nikoliv do vodorovných směrů či dokonce vzhůru. Co získáme tím, když budeme používat pouze dobré lampy? Získají všichni. Oblohu nad sebou, příjemnější vzhled měst a obcí a příjemnější život v nich, klidné spaní, klidný noční život zvířat, větší bezpečnost na silnicích, na chodnících a horší podmínky pro zloděje, když nebudeme oslněni a uvidíme i do stinnějších zákoutí. Všichni také ušetříme peníze. V tomto problému není prohrávající strany (snad kromě těch zlodějů). 

Plně cloněná svítidla sviti pouze pod sebe a neoslňují. Plně cloněná svítidla sviti pouze pod sebe a neoslňují.
Plně cloněná svítidla sviti pouze pod sebe a neoslňují.

Noční obloha včera a dnes

V roce 1965 bylo možno na Štefánikově hvězdárně na pražském Petříně exponovat snímek noční oblohy až dvě hodiny, než byl přesvětlený. Dnes jsou to kvůli jasu pozadí jen dvě minuty. Na přesvětlené obloze velkoměsta dnes najdeme očima stěží 400 hvězd. V dobrých pozorovacích podmínkách na 3500. Astronomové amatéři už nemohou pozorovat ve městech a profesionálové vyklidili pozice ve střední Evropě a přestěhovali své observatoře na její okraje nebo ještě lépe do Jižní Ameriky nebo na ostrovy uprostřed oceánu. Skoro to vypadá, jakoby postupující světelné znečištění bylo astronomickým problémem. Je to tak opravdu?

Expozice v noci z 10. na 11. listopadu 1977 Expozice v noci z 23. na 24. ledna 2004

Fotografie pořízené tzv. celooblohovou komorou na observatoři Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. První byla exponována v noci z 10. na 11. listopadu 1977, druhá v noci z 23. na 24. ledna 2004. Obloha na snímcích je přibližně ve stejném postavení, takže je možné dobře porovnávat.

Noční prostředí

Každý z nás už asi někdy viděl fotografie noční zeměkoule. Leckoho možná zarazilo, ba přímo šokovalo, kolik světla v noci lidé vyprodukují. Některá místa pokrývají celé obrovské světelné mapy.

To jsou právě ty peníze za elektrickou energii, které vyletí doslova do vzduchu, jak se říká. Ta světla lidských sídel by z oběžné dráhy neměla být vidět, respektive - měla by být vidět jen velmi slabě. Samozřejmě musíme připustit, že z toho zdroje, který svítí dolů se světlo odráží od zemského povrchu, takže i tak samozřejmě vzniká světelné znečištění. Ten odraz však činí jen asi 10% světla, které jde ze svítidla.

Každý z nás se s tím běžně potkává. Světelné bochánky nad lidskými sídly jsou v noci vidět zdaleka. Osvětlovací technika se od doby petrolejových lamp vyvinula natolik, že nás v osvětlování nijak neomezuje. Zvykli jsme si svítit na vše, na co potřebujeme. A taky na vše, na co chceme. Změníme si noc na den podle toho, jak a kde si to přejeme. Máme na to být hrdí?

Problém světelného znečištění najdeme v lidském slovníku už mnoho desítek let, v posledním desetiletí se toto téma stává také tématem zákonodárců. Stojíme na prahu dalšího civilizačního faktoru, který v zájmu našem i přírody nemůžeme nechat bez povšimnutí. Tak jako jsme si zvykli na regulaci jiných lidských činností narušujících trvale udržitelný rozvoj na Zemi, čeká nás to i u zastavení rychlého a mnohdy i bezohledného osvětlování umělými zdroji světla. Regulace bude nezbytná, ať se nám to líbí či nikoliv.

Připusťme ale, že světlo se také lidem líbí. Nejde tedy o to zhasnout, ale svítit účelně. A především – nesvítit tak, aby to někomu vadilo. Příkladů špatného zacházení s osvětlováním je celá řada. Světlo, které míří z pouličních lamp vzhůru a ne na chodník, nasvětlení věže kostela tak, že ji „objímá“ dalších 90 % nevyužitého světla, příliš silné světelné zdroje. To vše zbytečně narušuje křehkou rovnováhu nočního prostředí. A tu potřebují rostliny, živočichové i lidé. Lékaři se dnes vážně zabývají problémem, co pro lidský organismus znamená nedostatek tmy, kdy se v těle nemůže tvořit melatonin, který chrání lidské tělo před zhoubnými nádory. Špatné lampy svítí do očí chodcům a řidičům, kteří vlivem oslnění vidí špatně na cestu a volají po ještě silnějším osvětlení, které ale ještě více oslňuje.

Na prvním místě je nepochybně nutná záchrana nočního životního prostředí. U lidí to znamená klidný spánek. Ukazuje se totiž, a dnes se tomu lékaři na celém světě věnují poměrně vážně, že bez tmy se nevytváří v lidském těle melatonin, čímž se zvyšuje nebezpečí výskytu zhoubných nádorů. A to už je docela vážná věc. Jsou tu ale i různé prosté příjemnosti lidského života; například je vždycky lepší, když vám nesvítí světlo do očí, ale na zem, která je pod vámi. Kužel světla je tedy směrován tam, kam by měl a ne řidičům nebo chodcům do očí. Především je tu však příroda; fauna a flóra, přivyklá na noční prostředí. Myslím si, že nejsme takoví mocipáni, abychom si mohli dovolit vládnout Zemi bez ohledu na zvířata.

Lze současnou situaci napravit?

I já mám rád nasvětlenou fasádu nějaké historické budovy, ale jde o to, aby se svítilo skutečně účelně - tedy jen do směru, kam je to třeba. Upřímně řečeno, těch případů, kdy je potřeba svítit nahoru je skutečně minimálně. Navíc lze i takové svícení nahoru technicky ošetřit tak, že se dejme tomu tvar světelného kuželu upraví krytem, aby nasvítil právě jen tu věž kostela, na kterou jsou všichni v obci hrdí - pokud tedy nejde nasvítit shora dolů. Jde o to, aby se světlo nerozptylovalo do ovzduší.

Ano. A velmi snadno. Základní princip je zcela prostý: lampy mají svítit jen tam, kam je to potřeba – tedy dolů pod sebe, nikoliv do vodorovných směrů či dokonce vzhůru. To znamená např. větší bezpečnost na silnicích, na chodnících a horší podmínky pro zloděje, když nebudeme oslněni a uvidíme i do stinnějších zákoutí. Světová praxe jednoznačně ukazuje, že dobře osvětlené silnice a chodníky jdou skloubit s tmavou oblohou nad námi. Zákony, které upravují problematiku světelného znečištění, má už americký stát Conecticut a italská Lombardie. Město Calgary přijalo tak zásadní vyhlášku, že v následujících letech byly vyměněny všechny lampy pouličního osvětlení. Dobré příklady ale také najdeme u nás. Známý vějíř reklamních světelných paprsků mířených na oblohu vypnulo brněnské Boby centrum a také Motorest Poddubí „jenom“ proto, že byli upozorněni na to, že to někomu vadí a přispívá to ke světelnému znečištění (Motorest Poddubí je nedaleko ondřejovské státní observatoře). Do stejné kategorie podnikatelských subjektů, které přistupují šetrně k životnímu prostředí, patří i největší tenisový areál v ČR Hamrsport v Praze Spořilově, který instaloval výrazně dražší osvětlovací techniku proto, aby světla neoslňovala hráče a diváky a aby nesvítila do okolních domů a blízkého rybníka. Odpověděli nám, že jednak samozřejmě chtěli, aby měli kvalitně osvětlené kurty a aby světla nesvítila do očí hráčům, ale udali i další dva důvody - aby nesvítili lidem z okolních domů do oken a také aby nesvítili do rybníka, který je asi deset metrů od toho areálu, kvůli nočnímu životu. Samozřejmě je to stálo mnohem víc peněz, ale ta návratnost je velice pečlivě spočítaná; tohle osvětlení má návratnost asi pěti nebo šestiletou, čili velmi rychlou! Centrum Roudnice nad Labem je osvětlováno tzv. inteligentní optikou umístěnou do replik historických luceren, která bude schopna zajistit základní pravidlo ochrany nočního prostředí – nesvítit do horního poloprostoru. Nejen, že roudnická radnice omezí světelné znečištění nad městem, ale i život v noční Roudnici se stane příjemnější, protože odpadne obtěžující oslňování od vzdálených lamp.

Dnes se to trochu zastírá tím, že v České republice je téměř všechno obecní osvětlení na konci životnosti. Čili zhruba v těchto letech jsme na hranici výměny a obecně lze říci, že všechny současné zdroje jsou účinnější. Znamená to, že jakmile vyměníte do kteréhokoliv svítidla světelný zdroj, tak už šetříte elektřinu. Když ale svítíte jenom dolů, ušetříte jí ještě více. Odhaduje se, že ty úspory při výměně za správný světelný zdroj jsou 30-50%; někdy i vyšší.

Dodnes platí ustanovení občanského zákoníku, kde najdete paragraf, který se týká obtěžování - hlukem, kouřem, ale třeba i světlem. Každý člověk, kterému vadí, že mu nějaký subjekt (třeba i Technické služby, které nešetrně instalovaly veřejné osvětlení na ulici) svítí na pozemek a nebo do ložnice, může se takto domáhat nápravy. Někomu to zase vyhovuje; to je otázka osobního přístupu. Každý z nás se může chovat v tom nejlepším slova smyslu ekologicky.

Řešení po svém - stínítko Řešení po svém - stínítko
Někdo neomalené svícení do jeho bytu řeší po svém.

Zákon o ochraně ovzduší

Zhruba před čtyřmi roky vznikala zákonodárná iniciativa astronomických institucí, které se spojily ve snaze prosadit do zákona ustanovení o omezování světelného znečištění. V červnu roku 2002 vstoupil v platnost zákon č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší, ve kterém je obsaženo historicky první zákonné ustanovení o světelném znečištění v České republice. Zákon obecně ukládá povinnost neznečišťovat (a to ani světlem) a světelné znečištění omezovat. Prováděcí pokyny odkládá do prováděcího předpisu, kterým má být Nařízení vlády. Česká republika sklidila v zahraničí za tuto iniciativu v oblasti světelného znečištění výrazný ohlas. Do České republiky tehdy přijela např. BBC. Přijel také předseda Mezinárodní organizace pro temnou oblohu (International Dark Sky Association) pan Gent a při své návštěvě byl přijat ministrem životního prostředí a navštívil pracovní komisi Ministerstva životního prostředí pro přípravu prováděcího předpisu o světelném znečištění. Komise koncem roku 2002 připravila konečný návrh Nařízení vlády, který lze z hlediska astronomie považovat za kompromisní. Legislativní rada vlády však nalezla formální právní rozpor ve zmocnění zákona a Nařízení vlády proto nepřijala. Naši občané a koneckonců i politici se báli, že to bude stát peníze, ale celý ten zákon je směrován do budoucna. To znamená do přirozené výměny svítidel. Ta opatření, která obsahuje, jsou směrována tak, že platí pro svítidla, která budou montována nově. Jakmile v nějakém městě nebo vesnici dožije osvětlení, to nové by mělo splňovat parametry podle zákona. Tedy přesněji - podle prováděcího předpisu. Ten zákon odkázal opatření ke snižování světelného znečištění do nařízení vlády. To bylo postupně připraveno komisí, kterou zřídilo Ministerstvo životního prostředí. Nakonec však nebylo přijato. V současné době je zákon před novelizací.

Na rozdíl od doby před dvěma lety, kdy jsme museli v Parlamentu vysvětlovat, oč se vůbec jedná, se dnes o tomto problému ví. Od astronomů se světelné znečištění a problematika správného a šetrného osvětlování posunula k ochraně noci a nočního životního prostředí, tedy i k jiným oborům. Dnes se světelným znečištěním zabývá např. úřad hlavního hygienika ČR, ochrana přírody, lékaři – oční i spánkoví specialisti, samozřejmě Ministerstvo životního prostředí a co je důležité, čím dál více také komunální sféra, tedy zastupitelstva měst a obcí.

Naše i světové zákonodárství však do značné míry liberálně povoluje svícení u jednotlivců; tam je to všechno na dobrovolné bázi. Záleží to spíš na každém jednotlivém člověku. Nelze však vyloučit, že jednou budeme muset omezit i sami sebe, každého jednotlivce, protože světelné znečištění nepochybně patří mezi opravdové civilizační problémy. Zatím se jeho výskyt zvyšuje a světelná spirála se roztáčí...

Světelné znečištění v České republice.
Mapa, podle které chodí hvězdáři. Světelné znečištění v České republice.

Co dál?

To, jakou podobu bude mít novela zákona, povinnosti firem zajišťujících veřejné osvětlení, ale i chování občanů, záleží do značné míry na nás samotných. Každý může začít u sebe a svého okolí. Odpovídejme si na otázky, zda je nutné, aby pouliční lampy svítily na naši zahradu a do našeho bytu. Zda je nutné a vhodné, aby veřejné osvětlení svítilo do očí chodcům a řidičům nebo aby byly reklamy osvětlovány zezdola nahoru, když to jde i obráceně s kladným důsledkem na životní prostředí. A klaďme tyto otázky vedení naší obce a firmám zajištujícím službu veřejného osvětlování. Přitom se nemusíme cítit jako rebelové. Existuje řada firem a obcí, kterým na příjemném životě lidí záleží a projekty veřejného osvětlování tomu vyhovují. Záleží ale také na nás samých, kolik umělého světla kolem sebe zbytečně rozptýlíme. Přitom stačí nad nevhodnou lampu kryt. Skončím jednou osobní zpovědí. Když mi můj sedmiletý syn nedávno s rozzářenýma očima přinesl z modelíny vytvořenou lampu, pokýval jsem zdvořile hlavou. Po chvilce mi ale došlo, že on vyrobil lampu tzv. „plně cloněnou“, která má stínítko, aby nesvítila do horního poloprostoru! Za chvíli přinesl ještě jednu, tentokrát svítící na všechny strany, abych mu je porovnal. Tak už pro něj se budu snažit! Koneckonců mnohem důležitější než zákon je ochrana životního prostředí v našich srdcích.

Závěrem

Mezinárodní organizace pro temnou oblohu (International Dark Sky Association) doporučuje intenzitu osvětlení radikálně snížit. Pokud poroste světelné znečištění i nadále, budou lidé moci obdivovat hvězdnou oblohu už jen ve svých snech nebo v planetáriích. Hvězdné nebe je součástí našeho přírodního bohatství. Pohled na třpyt tisíců hvězd je úchvatný zážitek, na který má každý právo stejně jako na jinou součást přírody. Světová praxe jednoznačně ukazuje, že dobře osvětlené silnice a chodníky jdou skloubit s tmavou oblohou nad námi. Příklady jsou i u nás.

Sestaveno z textů Pavla Suchana


Odkazy na některé internetové stránky, aneb kde více o světelném znečištění

Autor článku: Josef Jíra
Aktualizace: 13. 10. 2006

© 2006-2017 Západočeská pobočka České astronomické společnosti