NLC
Historie pozorování tohoto přírodního úkazu není tak dlouhá. První dochované pozorování se datuje z roku 1885, kdy se také rozběhl program na sledování NLC oblaků. Podstata vzniku tohoto druhu oblaků je spojena s drobnými ledovými částicemi, které se vyskytují v extrémních výškách. Výška nad povrchem klasické oblačnosti v našich zeměpisných šířkách je kolem 12 kilometrů. Noční svítící oblaka se ale vyskytují ve výškách kolem 80 až 85 kilometrů, tedy v části, kterou označujeme pojmem mezosféra. Výskyt pozorování tohoto druhu „oblačnosti“ souvisí s výškou Slunce pod obzorem. Noční svítící oblaka se nejlépe pozorují za soumraku v období letního slunovratu, tedy v období druhé poloviny měsíce května až první poloviny měsíce srpna, kdy se sluneční kotouč pohybuje 6° až 16° pod obzorem. Další podmínkou pro vznik nočních svítících oblaků je zeměpisná šířka pozorovacího stanoviště, která by se měla pohybovat v rozmezí 50° až 65° severní, případně jižní polokoule. Samotný vzhled nočních svítících oblaků připomíná závoj modrostříbrné barvy, který se táhne podél obzoru ve výškách 15° až 20°.
Technické parametry:
| Autor: | Josef Jíra |
| Místo: | rozhledna Vojtěchov u Hlinska, Česká republika |
| Datum: | 11. 7. 2012 |
| Objekt: | NLC |
| Přístroj: | kompaktní fotoaparát Panasonic DMC–FS 30 |
| Zpracování: | panorama složené ze šesti snímků |
Autor článku: Josef Jíra
Aktualizace: 1. 5. 2013
